Vznik a vývoj Proseka je obestřen záhadami.
Jako o většině málo významných místech, u nichž předpokládáme stáří blížící se tisíci letům, chybí nám historické doklady, které by přesněji určily dobu jejich stáří. O Proseku nemáme žádné zprávy z doby jeho vzniku a nejstaršího rozvoje. Nejstarší záznamy vůbec nepřipomínají obec Prosek, ale jen kostel. Ten zřejmě tu musel být dřív, než tu vzniklo osídlení. V různých druhotných zprávách, které informují o dějinách a původu Proseka se uvádí jako nejstarší "historický" doklad záznam z Hájkovy kroniky z roku 1541.
Opusťme na chvíli historickou věcnost a přesnost této kroniky a seznamme se se zápisem o založení proseckého kostela sv. Václava. Ten několikrát "zpřesnili" různí místní kronikáři, literáti i historici-amatéři, a doplnili o nové údaje, kterým by se i sám Hájek divil. V této Hájkově kronice na listu č. LXXXVI se dočítáme:
Kostel Svatého Václava na Proseku:
Kníže Boleslav času letního, pojav některé své služebníky, obrátil se s nimi do Boleslavi z příčiny náboženství, aby místo to, kdež svatá krev strejce jeho vylita byla, navštívil, a když tam přijel, plakal s velikým náboženstvím, žádaje od Pána Boha slitování a svým hříchům odpuštění. Po vykonání pak svého náboženství vsed na kůň, zase se do Prahy navracoval. A když přijeli na to místo, kdež někdy vezouce tělo sv. Václava odpočívali, veliká naň přišla dřímota. I řekl služebníkům svým, Krotislavovi a Jarobojovi: víte-li kudy cesta ku Praze? Tudy se obraťte a pospěšte, neb mě sen velmi obtěžuje.
I řekl Jaroboj: vímť já stezku v lese prosekanou , jenž slove Prosík, kudyž mají obyčej toliko pěší choditi. Ta nás brzo na Libeňského dvora louky přivede, a odtud do Poříčan nedaleko jest. I pospíšili jsou velice pilně tím lesem. Knížeti (aby nespal) kratochvilné věci rozprávějíce.
Když se pak měli dolů s vrchu spustiti, řekl kníže: Již se nemohu snu obrániti, neb jsem od něho přemožen, a sesed s koně, na zemi se posadil. A služebníci své koně svázavše, své pláště jemu prostřevše, aby snu povolil a odpočinul, připravili, a sami také odtud nedaleko se položili a zesnuli.I spal jest kníže málo více než jednu hodinu, a procitiv, řekl svým služebníkům: Ó jak jsem měl sen velmi rozkošný, neb strejc můj Pána Boha milostivého mě dnes na tomto místě učinil. Mámť i já slušnou jemu učiniti odplatu na místě tomto bez meškání.
Protož kámen velký vezměte a na tomto místě položte, a kříže svatého znamení na ně mým pobočním nožem učiňte. A s tím vsedše na koně k Praze se brali. Čtvrtého dne Boleslav pojav kameníky a zedníky z Prahy, vedl je na toto místo, a tu kázal kostel postaviti.
I založil jest první kámen toho kostela on sám kníže vlastní rukou třináctý den června měsíce, a dokonán jest den sedmnáctý měsíce září, a posvěcen od biskupa Vojtěcha k poctivosti Pánu Bohu, a ve jméno Svatého Václava, a to při přítomnosti knížete Boleslava a mnoho dobrých křesťanů.
A to posvěcování stalo se v neděli první den Října měsíce.
Podobný záznam cituje Alois Jiroutek z dnes již nezvěstné "Památní knihy fary prosecké":
Léta Páně 970 založil chrám prosecký dne 13. června Boleslav Nábožný, vévoda český, šestý křesťanský panovník země. Podmínku zadal mu sen, který tu měl, když cestou zemdlený usnuv, svého strýce sv. Václava spatřil, skvoucího se v nebeské záři a prstem ukazujícího místo, kde svatyně býti má. Budován jest ihned chrám z otesaného pískovce a dohotoven téhož roku, jakož i tu neděli před památkou úmrtí sv. Václava sv. Vojtěchem posvěcen. Dle udání Pontanova však světil chrám tento Dětmar, první biskup pražský, což se i s dějepisem lépe srovnává.
Jiná zkazka uvádí, že kostel byl postaven na památku zázraku, že se podařilo převézt vůz s tělem sv. Václava přes rozvodněnou Rokytku.Nebudeme rozebírat historickou nevhodnost těchto zpráv. Např. roku 970 nemohl sv. Vojtěch kostel posvě !@#$%^&*; v Praze bylo biskupství založeno až roku 973 a sv. Vojtěch dosedl na biskupský stolec teprve roku 983. A Jan Herain oponuje i tím, že proti Hájkovým údajům mluví zřejmě pokročilá stavební disposice v slohu románském a zejména dekorativní část portálu, která je provedena v rázu a období z druhé polovice 12. století, kdy sloh románský již se chýlil k svému úpadku.
Hájkovu stať o založení proseckého kostela poněkud literárně upravil a zbavil historických nepřesností Julius Košnář v roce 1934 ve Staropražských legendách. (Ve 3. vydání vyšlo v Odeonu roku 1992.):
Psal se rok 970. Tehdy panující kníže Boleslav II., který slul také Pobožný, zajel si do Staré Boleslavě, jak často činíval, aby vykonal svou pobožnost tam, kde jeho strýc a první český mučedník sv. Václav byl zavražděn. Jako vždy, tak i tentokráte se kníže dlouho modlil, prose Boha za svého otce, jenž se dopustil hrozné bratrovraždy. I slzami to posvátné místo smáčel, neustávaje vysílati své prosby k nebi: "Nejvýš milosrdný Pane, račiž odpustit těžkou vinu mému otci, neboť jedině v tvé moci jest, aby shlazena byla navždy. Ty pak, svatý Václave, přimluv se u Boha, aby se splnilo, zač ho úpěnlivě prosím a žádám."
Po této vykonané pobožnosti Boleslav se vracel ku Praze. Byl parný červnový den, slunce hřálo tak, že jak kníže, tak i jeho družina byli záhy unaveni. I koně chvíli co chvíli se zastavovali. A proto když dojeli na ono místo, kde odpočívali ti, kteří kdysi vezli tělo svatého Václava do Prahy, řekl kníže. dnes veliká na mne doléhá únava. Neznáte cestu, kde by nás stín stromů chránil před slunečním úpalem?" I odpověděl jeden ze služebníků jménem Jaroboj: "Znám prosekanou stezku, která slove se Prosek, ale tou obyčejně chodí jen ti, kteří pěšky se na cesty vydali. To však nevadí. Cestou brzy přijdeme na květnaté lučiny u potoka Rokytnice, odkud na Pražský hrad není už daleko."
I zabočil kníže na označenou stezku, pobídnuv ostruhami svého oře. Marně se však bránil dřímotě, která doléhala na něho tím více, čím více milý chlad a stín ovíval jeho čelo. Když pak již měli sjet z lesa dolů, řekl kníže: "Již nemohu se ubránit spánku. Zastavme se zde na pokraji háje a odpočiňme si." I sesedl s koně, a ulehnuv pod korunu mohutné jedle, po chvíli usnul. Služebníci, aby svého pána nebudili svým hovorem, popojeli s koňmi o něco dále, kdež po chvíli rovněž usnuli.
I spal kníže něco málo přes hodinu, a probudiv se, řekl služebníkům: "Ó, jak rozkošný jsem měl sen! Můj svatý strýc se mi zjevil a jak krásně mluvil ke mně: Neboj se, Boleslave, již jest smazána vina tvého otce, i to jsem na Bohu vyprosil, aby nespočívala víc na jeho rodu, ale aby Bůh žehnal mu a s tím i celému národu." Tak vypravoval kníže a potom dodal: "A proto se chci svatému Václavu za tu jeho lásku odměnit. Položte kámen na toto místo a vedle něho učiňte kříž loveckým tesákem!"
Služebníci poslechnuvše vykonali to, co jim Boleslav poručil, načež dále s ním jeli k Pražskému hradu. Čtvrtého dne Boleslav Pobožný, vzav zedníky, vedl je na Prosek, a to na ono místo, kde měl onen sen, i poručil tu postavit kostel. Základ k chrámu položil vlastní rukou, modle se při tom k svatému Václavu: "Rač vzíti pod svou ochranu tuto svatyni, kterou ke tvé cti a chvále stavíme." A svatý Václav skutečně vzal pod ochranu chrám, neboť přečkal celé věky a ani zloba nepřátel mu neuškodila. Tak také bezpečni a šťastni jsou ti, kteří poroučí pod ochranu svatého Václava vše, co jest jim nejdražší.
Dr. Antonín Podlaha v knize Posvátná místa království Českého vydané v roce 1907 sice připomíná Hájkovu zkazku, ale neopírá se o ni. Píše:
O původu kostela Proseckého nezachovalo se spolehlivých zpráv historických. Někteří starší dějepiscové vypravují, že Boleslav Pobožný r. 970 putoval k hrobu sv. Václava do Staré Boleslavi a že na zpáteční cestě na Proseku dřímotou přemožen sestoupil s koně a položiv se na zem usnul, ve snách pak že se mu zjevil sv. Václav, který jej u Boha do milosti poručil. Na místě tom prý Boleslav téhož roku dne 13. června položil základy k novému kostelu, jejž pak po dokončení prý za přítomnosti knížete a četného množství věřících sv. Vojtěch posvětil. Ale z budovy samé lze souditi, že pochází z doby pozdější a že vystavěna byla asi na počátku 12. století.
A v poznámce pod čarou dodává, že Sv. Vojtěch byl posvěcen na biskupa r. 983; trvala by tedy stavba kostela dle oné zprávy nejméně asi 13 let. V těchto zkazkách z Hájkova pramene ale přesto zůstává tajemné jádro; proč tak výstavný kostel byl založen na místě, na kterém není doložena osada z té doby? Komu měl sloužit a kdo měl mít z něho prospěch? Vždyť to místo bylo pusté a neosídlené, včetně i vzdálenějšího okolí. Nejbližší osídlení bylo podél Rokytky v Hloubětíně, v Libni a spoře ve Vysočanech. Ale návrší dnešního Proseka, chudé na vodu, bylo neosídlené a pusté.
Názory na stáří kostela jen postupně zpřesňují výzkumy odborníků. Např. …Půdorys dnešního kostela a jeho stavební disposice napovídá, že kostel na Proseku pochází z poloviny 11. století…(V Mencl, D. Líbal aj.). Ale připusťme úvahu, že by byl vystavěn, nebo založen jeho předchůdce, v tradovaném roce 970. Tím vyvstává nezodpověditelná otázka: Proč tu byl stavěn? Vždyť z té doby není na Proseku známo žádné soustavné osídlení.
Kdo a proč by tu na pustém místě
stavěl tak nákladnou stavbu?
Nemohl by si to dovolit žádný bohatý kupec nebo měšťan, nemohlo by si to dovolit město, protože tu ještě ani nedaleká Praha nebyla. A proč bylo vybráno právě toto místo, tak vzdálené od tehdejších osad a sídel a chudé na vodu? (Zda tu bylo skutečně neproniknutelné místo, k tomu důkaz chybí.) Lze tedy předpokládat, že stavba musela být skutečně postavena na popud panovníkův. Jiný důvod mohl být, že stavba byla postavena z tradice.
Proč? Nemohla být v těchto místech, kde náhorní rovina přechází po několika desítkách metrů ve svah do údolí Rokytky, v předkřesťanských dobách, nebo ještě v začátcích křesťanství, pohanská svatyně nebo kultovní místo? Mohl tu být posvátný háj nebo jeskyně, kterých je v okolí několik.
Ale i nedaleký vrch Ládví, rozprostírající se severozápadně odtud, mohl lákat svým návrším, dominujícím nad celým okolím, ke konání pohanských obřadů. Podobná místa, a to nejen v okolí Prahy, s podobným posláním při nástupu křesťanství byla osazena křesťanskými kaplemi nebo kostely. Nenajdeme podobný izolovaný vrch, alespoň v Čechách, na jehož temeni by nestál kostelík nebo kaplička, Ty se stavěly i proto, aby se využilo, že lidé z okolí byli během dlouhých let naučeni se zde shromažďovat k pohanským obřadům. Nová, křesťanská víra, tato tradiční místa využila.
Na Ládví však žádný kostel nestojí a dosud se nenašel doklad, že by tu někdy stál. Nebylo-li tradiční shromaždiště zde, mohlo být na jiném podobném místě. Jestliže bylo na dnešním Proseku, tak pochopíme důvod, proč se zde stavěl tak mohutný kostel. Aby si lid odvykl zúčastňovat se pohanských obřadů v lesích nebo na horách, byl zde postaven tak pěkný kostel.
Vždyť pro tehdejšího člověka, žijícího ve skrovných, primitivních příbytcích své doby to muselo být povznášející vstoupit do tak prostorného objektu. Zdejší obyvatelé z osad podél toku Rokytky i na vzdálenějších místech neměli možnost zblízka vidět a poznat ojedinělé kamenné domy a kostely v Praze, pro ně tak nedostupně vzdálené při tehdejších možnostech cestování. Proto, když měli možnost navštěvovat pro ně tak neobvyklou stavbu s mohutnými pilíři, klenutím v bočních lodích, trámovým, snad i malovaným stropem v hlavní lodi, rádi zaměnili doznívající pohanské zvyky za křesťanské obřady. Opustili proto poutě do svatohájů a chodili do nové stavby na Proseku. A účelu bylo dosaženo. A nová křesťanská víra se tak mezi lidem snáze a rychleji šířila. Podobný příklad nám přece dokládá i historie založení Emauz.
Podívejme se znovu na Ládví. Jakou hrálo tenkrát úlohu? Proč se tam nenašla podobná stavba jako na Proseku? Nemělo Ládví jiné poslání? Má přece významnou strategickou polohu. Odtud je možno sledovat a kontrolovat velkou plochu středních Čech. Ale není odtud vidět na místa v údolí Rokytky. Neměl tedy Prosek zajišťovat výhled do těch míst, na která nebylo z vrcholu Ládví vidět?
Prohlédneme-li si na podrobné mapě okolí Ládví, upoutají nás zajímavé souvislosti. Od vrcholku Ládví je kostel přesně na jihovýchod a přesně v té vzdálenosti, ale opačným směrem, tedy na severozápad, je románský kostel v Dolních Chabrech. Stojí též na strategickém místě: uzavírá Drahanskou rokli vedoucí k Vltavě. Podívejme se tedy na druhou stranu Ládví na kostel sv. Jana Křtitele. Podobně jako na Proseku setkáme se i zde s mnoha nevyjasněnými záhadami.
Kostel sv. Jana Křtitele v Dolních Chabrech se uvádí, spíše ale uváděl, datem svého vzniku do roku 1170 až 1180. Během stavebního a archeologického průzkumu (jeho zhodnocení bude ještě nějakou dobu trvat) se zjistilo, že je postaven na místě někdejší rotundy, která měla průměr 12,5 metru. Je to tedy druhá největší stavba té doby v Čechách. Byla větší než stavby v tak významných kulturních a společenských centrech, jakými byly Budeč, Levý Hradec a Vyšehrad. Jen rotunda na pražském hradě, kterou postavil sv. Václav byla větší. Proč v Dolních Chabrech stála na tehdejší dobu tak monumentální stavba?
Ale odkrytím základů této rotundy chaberská záhada nekončí. Má ještě dvě pokračování. Pod rotundou se našel v jejich základech zlomek stavby v opusu spicatum - klasovém zdivu - , které je charakteristické pro ranné období románského stavitelství.
Ale ani tímto zjištěním nekončí záhady v Chabrech. Následuje další: před posledně uvedenou stavbou pod rotundou je podezření, že se tu vyskytovala ještě jedna a ještě starší stavba. Z ní se našla jen zídka s kousky spáleného dřeva. Ať už se potvrdí, že románskému kostelu předcházely tři nebo "jenom" dvě starší stavby, přesto je to obrovská záhada. Co z toho usoudit? Nemůžeme předbíhat vyhodnocení archeologického výzkumu. Napadá nás jen myšlenka: Nejsou Dolní Chabry protiváhou Proseka?
Ale zdržme se všech dohadů a nehledejme mezi těmito místy, opředenými záhadami, souvislosti. Nechme to až budoucím archeologům. Tak velký úkol nemůže vyřešit jen jedna generace.
A teď znovu na Prosek. Shrneme si dosavadní poznatky a dohady. Údaje o založení kostela v roce 970 postrádají jakýkoliv reálný podklad. Zápis v Hájkově Kronice české nemůžeme doložit žádnými archeologickými ani jinými doklady. Opřeme se tedy jen o nezvratná fakta.
Připusťme, že mezi lidem se tradovalo, že kostel byl postaven v době, kdy vládl křesťanský pobožný kníže Boleslav. Tato zkazka se proto, že Prosek nebyl tak význačné místo, aby se o něm často hovořilo, jen zřídka vypravovala.V době Hájkově z ní zůstala patrně jen ta část, jak výše uvedeno: kostel nechal založit křesťanský kníže Boleslav II. A pro Hájka, který dobře znal průběh dějin a sled panovníků (do té doby ještě nemnohých), nebylo zatěžko doplnit a zpřesnit ostatní, ve zkazce neuváděné údaje: český kníže Boleslav II. Vládl v letech 967 - 999. Přiřkl mu tedy datum založení kostela brzy po jeho nástupu, aby vyplnil v Kronice obsah roku, k němuž nezískal žádné jiné údaje. V paměti starců, kterým Hájek při sbírání svých podkladů ke Kronice naslouchal, neuvízlo nic tak pozoruhodného, čím by potěšili Václava Hájka. A tak hájek sám zpracoval. Doplnil a zpřesnil to málo, co se dověděl. Ale dopustil se kardinální chyby , kterou celou tuto zprávu zpochybnil - nechal kostel posvě !@#$%^&* v roce 970 biskupem Vojtěchem, který přece nastoupil na biskupský stolec až v roce 973.
Ale nemá přes tento nepochopitelný omyl tato zpráva přece jen pravdivé jádro? A třeba v jiném kontextu.
Zamysleme se nad zkazkou o založení proseckého kostela za panování Boleslava II., kterého pozdější historici obdarovali označením Pobožný. Naše země měly velmi těsné vztahy a styky se sousedním Polskem. Uvažujme: od roku 1062 byla manželkou našeho, českého knížete Vratislava II. Svatava Polská. V Polsku vládl od roku 1058 kníže Boleslav II., který byl od roku 1076 králem. Styky Přemyslovců s Polskem tedy byly skutečně těsné. Nebylo by tedy možné, že kostel na Proseku byl sice postaven za vlády Boleslava II., ale ne českého knížete, ale polského. Mohlo se tedy tradovat, že kostel skutečně byl postaven v době vlády Boleslava II, kdy vládl v Polsku kníže Boleslav II. a to upřesnění v Polsku v průběhu času z tradované legendy prostě vypadlo? A připomínalo se jen jméno knížete Boleslava II.
A to mohl být počátek omylu. Někdy, třeba v době o sto let později než uvádí Hájek, se skutečně mohla během několika měsíců vystavět jednoduchá dřevěná kaplička či kaple a později, v průběhu doby, zde vystavěli již kamenného předchůdce dnešní stavby.
Tomu by mohlo napovědět i to, že v těchto místech se větvila cesta na sever a severovýchod. Tudy procházeli a projížděli kupci, setkávali se tu, sdělovali si informace o obchodu a čekávali tu na sebe. Toto místo si nějakým způsobem označili. Tím mohly být navršené kameny, strom označený obrázkem, kříž, a později, při již hustší frekvenci kaplička, jako základ budoucího kostela. Jak jinak odůvodnit, že pro stavbu kostela bylo vybráno právě toto místo, kde není doloženo žádné soustavné osídlení? A kostely se stavívaly vždy jako součást osídleného místa, a to na Proseku tenkrát ještě nebylo. A právě spojnice dvou cest mohla přimět některého z projíždějících kupců, aby se tu usadil, poskytoval služby ostatním a tak mohla vzniknout budoucí osada.Ale snad budoucí výzkum přinese odpověď i na tuto otázku.Podle některých autorů rozbor stavební charakteristiky datuje vznik kostela na Proseku do poloviny až třetí čtvrtiny 11. století. Tedy o sto let později, než uvádí Hájek.
(V téže době, do které moderní archeologie klade skutečné založení kostela vládl v Polsku Boleslav II. Mohl tedy Hájek tradovaný údaj považovat za nepřesný a podle svých znalostí českých dějin "opravit" vročením jej do doby vlády našeho Boleslava, v pořadí též druhého. To ovšem za předpokladu, že tradice uváděla až do Hájkovy doby založení proseckého kostela do doby vlády polského Boleslava II.)
Zůstaneme tedy v době, ve které předpokládáme skutečné založení kostela na Proseku. Zde se však setkáváme s další záhadou. V té době vládl u nás kníže Vratislav II, který byl pro svou osobu uznán německým císařem Jindřichem IV. králem. Byla to ale vhodná doba, o které bychom se mohli domnívat, že by náš panovník nechal postavit kostel na Proseku, kde stále ještě nebyla rozvinutá osada? A jaký měl Vratislav II. vztah k tehdejší církvi? Situace ve státě byla nedobrá. Vratislav II. byl spojencem německého císaře v jeho boji proti papeži. Vždyť za to přece dostal titul krále, Papež Řehoř VII. a císař Jindřich IV. byli ve velké rozepři. Císař sesadil papeže, papež uvrhl císaře do klatby. Proč by tedy měl císařův spojenec Vratislav II. stavět pro nic a za nic na pustém místě kostel a tím posilovat ideový vliv odpůrce svého ochránce?
Držme se tedy nevyvratitelných faktů: Kostel byl vystavěn v průběhu druhé poloviny 11. století, Byl vybudován v místě, kudy snad vedla zemská obchodní stezka z Prahy do Lužice a Německa. A zde se může vyskytnout další domněnka:
Prosek mohl být předsunutým strážištem libeňské kotliny. Kolem kostela vyrůstala zprvu jen malá osada. O té je nejstarší písemný záznam z roku 1115 zaznamenaný dr. Zdeňkem Boháčem v Topografickém slovníku k církevním dějinám předhusitských Čech, vydaném z autorovy pozůstalosti Historickým ústavem roku 2001. (CDB I, č. 390, s. 397: vinea, que est sub Prosek).
Až do 18. století bylo na Proseku jen 10 domů.
A přesto fara je doložena už od roku 1311. (RBM III, č. 42, s. 17: plebano in Prossyek). Doklad o výši papežského desátku je z roku 1352 (RDP, s. 48: Prossyek 30 gr.) Od roku 1356 je již znám sled proseckých farářů.
Proč tak velký kostel nebyl od svého počátku farní, ale jen filiální? Prosecký kamenný kostel byl podle archeologického předpokladu postaven v době, kdy v Praze tenkrát bylo (dle Dr. Menclové) jen 44 kamenných staveb.
Proč tato nákladná stavební technika se použila v místě, které bylo tak vzdálené od oživeného místa s hustším osídlením?
Těch otazníků by bylo ještě hodně. S jejich řešením nám snad pomůže bádání příštích generací.
Dějiny kostela a fary
Podle legendy, která vychází ze záznamu v Kronice české Václava Hájka z Libočan, je prosecký kostel svatého Václava starý o letošní Svatováclavské pouti 1039 let. Samozřejmě, že datum uvedené v této kronice o založení kostela a tím i doloženého stáří nutno považovat za hypotetické. Víme, že je mladší. Archeologové udávají jeho založení a původní stavbu do poloviny 11. století. Toto zjištění však přesto neupírá na jeho významu a historické hodnotě.
Prosecký kostel je na nejstarší písemné doklady chudý. Údaje o kostelu získáváme jen nepřímo z různých obchodních a jiných dokladů. Asi do polovice 14. století měli podací právo ke kostelu, tzn. Zejména právo vybírat a dosazovat faráře, někteří pražští měšťané.
Několik zastavení v dějinách kostela:
Nápis na kamenné desce vlevo od vchodu do kostela uvádí, že presbytář pochází z 11. století. Prvá zpráva, ale jen nepřímá, pochází od V. V. Tomka v Dějepisu Prahy, díl. I., str. 133: Dne 27. ledna 1179, v tuhém mraze, který byl toho dne, strhl se boj krutý u Prahy mezi knížetem Fridrichem a knížetem Soběslavem při hřmotném hlaholu trub i zvonů z blízkých hradů i podhradí. Soběslav byl nucen se dát na útěk a stihán je do sklonku dne až daleko za Prosek za Rokytnici. S obou stran padlo mnoho lidí, mnoho raněných zahynulo také zmrznutím na bojišti.
Tento zápis ale nedokládá, že by na Proseku v této době již stál kostel. V nezjištěné době po roce 1200 byla dle archeologického stavebního průzkumu stavební úprava kostela.V kronice dekanátu brandýského, kam náležela prosecká fara je zaznamenáno, že prosecký kostel měl dosti velké obročí, protože v roce 1352 odváděl 30 grošů papežského desátku, tolik platil i v roce 1367, kdežto roku 1369 pouze 9 grošů. V roce 1384 a 1385 platil již opět 30 grošů, roku 1399 1 kopu grošů a roku 1405 platil zase jen 30 grošů. Pro srovnání: sousední fary platily roku 1352 ve Vinoři 45 grošů, v Brandýse 15 grošů a v Hloubětíně jen 9 grošů.
V roce 1356 měl podací právo k proseckému kostelu staroměstský měšťan Jan Fridlín, v roce 1361 Jan Pušvicer, po něm vdova po Oldřichu Bavorovi, majiteli tvrze v Podviní, Kristina. (Podruhé provdána za Ulepayera). Od roku 1407 měl podací právo klášter na Karlově v Praze. Po smrti Kristiny Ulepayerové získala podací právo její dcera Markéta, manželka Marka Čotra, bohatého měšťana pražského. Po ní jej zdědil pan Adam z Podviní.
V roce 1419 (dle dr. Antonína Podlahy až roku 1421) pobořili kostel husité. Roku 1470 byla provedena gotická úprava kostela. V roce 1572 zemřel farář Havel Mělnický a z jeho odkazu byl pořízen do kostela zvon Václav.
Další vojenská pohroma, která postihla prosecký kostel, je z doby třicetileté války. Tou ale bylo postiženo téměř celé území dnešní Prahy 9. Balbín poznamenává (Bohemia Sancta, fol. 144, §86 a dále), že švédská generál Banner, když se roku 1639 blížil ku Praze, vypálil všecko na Proseku.
V jiných zprávách nalézáme, že kostel byl vypálen až v roce 1648 za švédského obležení Prahy. Následkem těchto pohrom byl Prosek bez obsazení fary, bez duchovního správce. Když byl velmistr křižovníků s červenou hvězdou Arnošt z Harrachu pražským arcibiskupem, po seznámení se se situací na Proseku, obrátil se k pražskému magistrátu s výzvou o záchranu proseckého kostela a obnovení tamější duchovní správy. Dokládá to listina z 9. května 1667 adresovaná pražskému magistrátu a záduší sv. Martina, pod jehož duchovní správu tehdy Prosek náležel:
Arnošt z Boží Milosti sv. římské církve Praxedis presbytér kardinál z Harrachu, arcibiskup pražský, biskup Tridentský, sv. říše římské kníže, stolice sv. apoštolské zrozený legát, království českého primas, J. M. Cís. Skutečná tajná rada a bojujícího řádu křižovníků s červenou hvězdou v Čechách, Moravě, Slezsku a Polsku nejvyšší jeneralmistr.Všem vůbec i jednomu každému jakéhoby ti koliv důstojenství, stavu aneb povolání byli, obzvláště těm, jichž by se tuto dotýkalo, přátelské, resp. Otcovské pozdravení Naše.
Tak jakož onen zázračný, ku cti a chvále Boží, též k zvelebení sv. Václava, knížete českého, a zvláště tohoto slavného království českého patrona, od starodávna vyzdvižený na Prosíku slove ležící chrám Páně, skrze ty nad míru dlouho zde v království českém trvající vojenské příběhy a bouře vůbec, patrnou ruinu a zkázu přichází, takže obávati se jest, aby pro nedostatek prostředků a důchodů, též pro nedbanlivost těch k osadě sv. Václava patřících a rozličným vrchnostem přináležejících poddaných, poněvač toto, co tak od starodávna odvozovati povinni jsou, vypravovati zanedbávají, a v dokonalou ruinu a v mizinu nepřišel.
I poněvač my dle povinnosti na to naše nejbedlivější vzezření míti musíme, aby v ničem čest Boží a jeho milých svatých neumenšována nebyla, anobrž, čím déleji tím víceji rostla a mezi křesťanstvem se rozmahala, též aby chrámové Páně zvelebovány byly.
Pročež všech svrchu psaných, obzvláště pak těch, jichž by se tuto dotýkati chtělo, a oni sobě neboližtu jejich poslání nějakou jurisdikci a právo při naddotčenému chrámu Páně sv. Václava na Prosíku míti pokládali, přátelsky žádáme, a respective otcovsky napomínáme, aby z ohledu, že se tu cti a chvále Boží, též zvelebení milého sv. Václava dotýče, předně připomenuté poddané své k tomu, aby se k oučtu, který se při dotčeném chrámu Páně držeti bude, tak aby jeden každý, čím tak dle svědomí povinnovat zůstává, věděti mohl, poslušně dostaviti hleděli, skutečně přidržeti, a je podle nalezení k náležitému zadosti činění, a tohoto co dlužni pozůstávají k brzkému zapravení a odvedení, vésti a míti nepomíjeli.
Přitom také z štědrosti a dobročinnosti své postačitelnou křesťanskou pomoc učinili, odkudžby často opáčený chrám Páně sv. Václava na Prosíku slove, před hrozící ruinou zachován, k svému předešlému zvelebení přiveden, rouchem k službám Božím přináležejícím i jinými k okrase téhož kostela patřícími potřebami zaopatřen a slovem tak okrášlen býti mohl, aby se v něm bez ourazu počestnosti, která slušně při službách Božích zachovávati se má, budoucně též služby Boží volně vykonávati, a tudy milosrdný Bůh stvořitel a spasitel náš neustále ctěn a chválen, též pobožně připomenutý sv. Václav, v tomto království českého zveleben mohl.
Čemuž se důvěřujíce, že tato rekomendací a otcovské připsání naše, při jednom každém žádostivého místa užije, s tím ubezpečením, že cokoliv v této případnosti pro čest a chválu Boží, též milého sv. Václava zvelebení učiní, od něho zase zde časnou odměnu s požehnáním Božím dosáhnou.
Čehož pro lepší důvěru tento list náš jsme skrze officiala našeho podepsati dali, a k němu pečeť naši arcibiskupskou přitisknuti poručili.
Jehož je datum v Praze v kanceláři naší arcibiskupské pražské 9. dne měsíce máje leta 1667.
Šebestian Zbraslavský Jindřich Meckenburger
Official assesor a kanclíř
Jaký měl tento dopis úspěch, můžeme posoudit podle sledování dalších archivních dokladů. Po skončení třicetileté války nastalo období míru, ale celá země se nacházela ve zbědovaném stavu. Jen zvolna se zotavovala. Vsi byly zpustošené a vylidněné.
V roce 1675 byl kostel obnoven jako farní i pro přifařené kostely Stětí sv. Jana v Dolních Chabrech a sv. Pavla za Poříčskou branou. Prvním farářem v obnoveném kostele byl kněze pod obojí dvojíctihodný pan Pater Augustin Salát. Zemřel 18. května 1679 ve stáří 39 let a byl pohřben v proseckém kostele. Náhrobní deska tesaná z opuky je osazena vlevo od kostelního vchodu. Je doplněna symbolem vyznavačů ritu podobojí - husitským kalichem olemovaném věncem - a v dolní části českým nápisem:
LETA P: 1679 Dne 18 MAIi
VSNVL W PÁNV DWOGICTIHO
DNI KNEZ IAN AVGVSTVS SALAT
39 LET STARI, TOHO CHRAMV
P: FARAŔ, TV POHŔBENI OĆEKA
WA RADOSTNEHO Z MRTWICH
WSTANI
Další podobný symbol můžeme spatřit na podstavci kříže, který stával u vysočanské tvrze. (Nyní je přenesen do parku na náměstí OSN ve Vysočanech.)
Další historický náhrobní kámen, dokonce starší než tento, je usazen na vnější stěně západního průčelí kostela. Na dva metry vysoké a metr široké opukové desce z roku 1615 je nápis:
Slovutný muž Rafael Lomnický někdy úředník na Libni ve středu po Nalezení sv. Kříže léta 1598. Za ním Kateřina dcera jeho ve čtvrtek první postní léta 1608. Naposledy Dorota, manželka jeho ve čtvrtek po neděli družebné léta 1612. A tak otec, matka a dcera těch dnů a let života své časné spasitelně dokonali, těla jejich jsouce tuto v prachu země pochována v Pánu odpočívají a veselého od mrtvých vzkříšení očekávají.
Izaiáš 26. kap.:
Obživnouť mrtví tvoji, těla mrtvá vstanou,když díš, Hospodine: prociťte a prozpěvujte obyvatelé prachu.
Tobiáš Štefek z Koloděj.
V dolní části náhrobníku je erb Tobiáše Štefka z Koloděj - štít s břevnem pokosem a v něm běžící jelen, (A. Jiroutek uvádí omylem kozorožce), v klenotu tři pera. Dole po stranách erbu je po dvojici čísel letopočtu 16 a 15. V roce 1712 byla postavena nad presbytářem věž.
V roce 1770 byla provedena stavební úprava pro jubilejní oslavu 800 let domnělého založení kostela. Byly nevhodně zaobleny románské hranolovité pilíře, a rozšířena okna. Střední loď mívala původně trámový strop, později zaklenut gotickou klenbou, přičemž románská okénka původně pod stropem se nacházející byla zazděna. Dosavadní sakristie, která byla v západní části jižní lodi byla zrušena, o její prostor využíván jako skladiště. Nová sakristie byla zřízena v ose kostela za oltářem. Presbytář byl překlenut valenou klenbou. V západním průčelí bylo proraženo velké gotické okno na kruchtu. Na klenbě apsidy a presbytáře jsou malby z roku1770. Před hlavním portálem, ozdobeným orámováním diamantovým provazcem je představena předsíň.
Roku 1783 byla na hřbitově postavena zvonice. Roku 1790 byl kostel znovu upraven a obnoven. V roce 1870 se od 25. září konala oslava 900leté výročí domnělého založení kostela. V roce 1874 byly na věž instalovány hodiny. (O kostelní věži je doklad v pojednání Aloise Jiroutka:
Nad presbyteriem vypíná se věž, bývalá zvonice, v hořejší části v době novější přestavěná. Při opravě věže r. 1828 byla nalezena v makovici listina s tímto udáním: "Poněvadž dřívější, dne 3. listopadu 1662 dostavěná věž, hrozila sesutím, byla tato věž dne 15. října 1732 nákladem a k rozkazu magistrátu Starého Města Pražského co patrona zřízena." Zaujímá celou šířku hlavní lodi, strany její nejsou proto stejně dlouhé. Bývala kryta vysokou střechou sedlovou. Nyní kryta jest cibulovitou, šindelem pobitou bání s lucernovou vížkou. Ve vížce umístěny jsou dva menší zvonky.V r. 1874 byly hlavně přispěním místní obce zakoupeny hodiny do věže za 400 zl. od majitele hospodářské školy na Kolčavce Dr. F. Čupra…
Následkem rozšíření oken v presbyteriu objevily se tíží zvonů ve zdivu věže trhliny. Proto musil být veliký zvon "Václav" snesen a vystavěna na východní straně od kostela na hřbitově r. 1770 zvonice ve slohu barokovém. V ní umístěn zvon Václav a dva menší zvony Michal a Barbora. Dle zápisu na desce zdejší farní matriky měl největší z nich (Václav), kterýž r. 1702 pukl a v r. 1704 zvonařem Schoenfeldem a když r. 1889 opět pukl, r. 1891 zvonařem Děpoldem přelit byl, původně nápis: …(v něm se uvádělo, kdo se o pořízení zvonu přičinil a že zvon zhotovil roku 1572 zvonař Brikcí z Cinberku v Novém Městě Pražském).
Dle staré rytiny, dříve uchovávané v sakristii kostela a nyní nezvěstné byl kostel původně bez věže. Nad presbytářem měl jen sanktusní vížku. V jižní stěně již existoval boční vchod s předsíní. Obraz byl nezřetelný. Jeho reprodukci uvádíme v tomto tisku. Jak vypadal kostel před první světovou válkou? Přečteme si popis Jana Heraina, archiváře král. hlav. města Prahy.
Kostel sv. Václava jest starobylá románská stavba trojlodní, mající každou loď zakončenou válcovitou apsidou. Levá loď má křížovou klenbu bez žeber, kdežto hlavní a pravá postranní loď mají křížové klenby do kamenných žeber sklenuty. Presbytář hlavní lodi je sklenut valenou klenbou tvaru poněkud eliptického a na konci ku apsidě nalézá se kamenný žebrový oblouk.Hlavní loď oddělena je od levé i pravé lodi třemi kulatými sloupy z pískovcových kvádrů, jež mají barokní hlavice. Nejzajímavější část této stavby jest románský portál při vchodu do hlavní lodi, jehož horní část s tympanonem jest klenbou předsíně zakryta.
Vchod má v kvádrovém ostění sekaný ornament tvaru hvězdicovitého a provazcového v slohu románském z období již úpadkového, kdy tento sloh již dohasínal, a jeví se na podobných stavbách z druhé poloviny 12. století.
Přístavek před portálem, sloužící za předsíň čili sínec, pak přístavek ku pravé lodi v podobě kaplice, jakož i sakristie zbudována při apsidě hlavní lodi a depositář na západním konci pravé lodi, jsou vesměs práce mladší a nepatří k původní stavbě románské.
Co je na kostele ještě z původní doby románské zvenčí i uvnitř, to se jeví pozorovateli jako zdivo z tesaných pískovcových kvádrů, kdežto doba mladší periody stavební vykazuje zdivo lomové pískovcové neb opukové, silně šibrované.
Z románských oken zachovalo se dnes pouze jedno okénko v pravé apsidě, a na půdě nad hlavní lodí nalézá se zazděných románských oken šest, a sice tři na levé a tři na pravé straně obou podélných zdí, které uvnitř kostela nejsou vidět, an se nalézají právě nad válcovými sloupy, kde později provedené gotické klenby do žeber sklenuté zakryly.
Dnešní okna levé i pravé lodi, jakož i okno v západním čele hlavní lodi a v presbytáři, nejsou původní, nýbrž pocházejí z mladší doby z různých století, kdy byla okna původně úzká rozšiřována.
Od 1. ledna do 31. srpna 1914 byl na Proseku kaplanem dr. Josef Beran, pozdější arcibiskup pražský. Za minulého režimu byl pronásledován, internován. Musel opustit vlast. Odebral se do Vatikánu, kde zemřel a je pohřben.
Další velká stavební úprava se konala v roce 1931. Byly sníženy střechy bočních lodí, obnovena zazděná románská okénka a kostel se tím stal bazilikou. Předsíň byla zúžena, postavena nová sakristie na severní straně.
Veškeré doklady o stavebních úpravách a o kostele vůbec byly v minulých časech skartovány. Proto následující údaje pocházejí jen z poznámek pamětníků. 31. prosince 1934. Při úpravách střech bočních lodí kostela byla odkryta románská okénka na stěně pod klenbou hlavní lodi. Gotické okno na západním průčelí nad vchodem bylo zvětšeno snížením a skosením parapetu.
30. října 1935 Vysočanské firmě Ryšán a Ryska bylo zadáno pořízení elektrického osvětlení za 5967.- Kč.
10. prosince 1935 zadána firmě Loukota v Praze 1, Havelská 11 rekonstrukce hromosvodu za 2287,- Kč.
1937. Celková oprava kostela. Byly utrženy a ukradeny měděné odpadní okapy. Místo nich dány eternitové roury.
1938. Opravena krytina všech tří střech kostela .
1939. Na zvonici na hřbitově byla vyměněna krytina, 3327,- Kč.
1940. Dekretem z 21. listopadu byly firmě Bohumil Přeučil v Praze - Vokovicích, Kladenská 441 zadána oprava průčelí zvonice za cenu 15 650.- K.
1942. Firma stavitele A. Möse z Prahy opravila stropní trámy ve zvonici za 1701,- K.
1943. Na několika místech se objevily ve zdivu trhliny. Stavitel Stanislav Říha z Prahy pořídil sádrové pásky na zjištěných místech za 202,- K.
1946. Při velké bouřce se uvolnilo srdce zvonu. Jedno závaží věžních hodin spadlo. Srdce zvonu upevnil prosecký mistr klempířský Josef Chochola za 490,- Kčs. Oprava věžních hodin byla postoupena stavebnímu úřadu.
1947. 26. června oznámilo děkanství stavebnímu úřadu hl. m. Prahy, že prosecký továrník Jaroslav Řehák, Prosecká ul. Č. 47 se nabídl, že dá na svůj náklad restaurovat obraz od Škréty Ježíš před Pilátem. Tento obraz opravoval před 30 lety akademický malíř Scheiwel, který omylem udělal z Ježíše Krista sv. Jana Křtitele - přimaloval mu pás z velbloudí kůže kol beder. Dne 3. července stavební úřad hl. m. Prahy, oddělení zádušní, nabídku schválil s výhradou, že práci provede renomovaný akad. malíř za pokynů a dozoru Státního památkového úřadu.
V březnu 1957 (?) se zaměřili pracovníci archeologické pobočky Muzea hl. m. Prahy na průzkum budoucího staveniště Severního Města, zejména na okolí románského kostela na Proseku. Podle nálezů získaných kolem kostela lze připustit i možnost, že kostel byl založen až o 150 let dříve(!?), než se dosud předpokládalo...
V druhé polovině 20. století bylo patrné rozestupování se bočních stěn a bylo přikročeno ke zdlouhavé a mnohokrát přerušované stavební úpravě. V roce 1970 se chystaly oslavy domnělého milénia. Těsně před jejich uskutečněním byly oslavy a doprovodné akce zakázány. Konaly se jen oslavy uvnitř kostela za přítomnosti apoštolského administrátora dr. Františka kardinála Tomáška. Jako památka chystaných oslav byl jen kalendářík a brožura 1000 let Proseka připravená Vlastivědným klubem Prahy 9. Velkou změnu v úpravě barokního interiéru postihl kostel v šedesátých letech minulého století. Dnešní stav kostela je již definitivně stavebně upraven.
Dočetli jste závěrečnou stránku pojednání o minulosti Proseka, která je ukončena seznámením se s tajemným původem založení prosecké románské baziliky svatého Václava a jeho dějin. Místní občané jej důvěrně znají, ti „přespolní“ k němu zavítají jen příležitostně, zpravidla jen o prosecké pouti. Bývalí prosečtí obyvatelé, bydlící dnes porůznu po Praze i mimo Prahu při návštěvě svého dřívějšího bydliště nezapomenou navštívit i „svůj“ kostel. Není divu, že tak přitahuje pozornost těch, kteří jej třeba jen jednou navštívili. Z jeho stavby promlouvá k návštěvníkům dávná minulost naší země. Kamenné kvádříky jeho stěn vydechují ze sebe téměř deset století svého trvání. Zejména místní lidé si váží této památky. A porovnávají s jinými stavbami v naší vlasti. Náš kostel nepřevyšuje je ani velikostí, ani uměleckým projevem, ale svou dochovanou starobylostí.
Kolik kostelů v Praze je starších než prosecký svatého Václava?
Ne mnoho. Na Pražském hradě jsou v později stavěných kostelech v jejich stavbách ukryté starší kostely, některé jen v nepatrných zbytcích. Nad nimi se vypíná dnešní Svatovítská katedrála a bazilika sv. Jiří. V prvé polovině 11. století byla postavena bazilika benediktinského kláštera v Břevnově a po roce 1062 kostel sv. Vavřince na Vyšehradě. Z něho dožily do naší doby jen základy. A z druhé poloviny 11. století je v plné hmotě stojící náš, prosecký kostel. Pravda, prošel mnohými přestavbami - v roce 1200, 1470, 1770, 1870 a 1930 - než z původní stavby dožil do dnešní podoby. Můžeme jej tedy považovat za prakticky třetí nejstarší kostel v Praze. I tak známé tři populární pražské románské rotundy jsou mladší - konec 11. až prvé desetiletí 12. století.
Prosecký kostel sv. Václava z doložené druhé poloviny 11. století je tedy důstojný pamětník. Važme si jej, mějme jej v úctě, neboť jím kráčely dějiny! A věřme, že nově zrestaurovaný kostel sv. Václava na Proseku se dožije nejméně dalšího, již 1100 letého jubilea svého domnělého založení v roce 2070!
V Praze na Proseku o svátku svatého Václava 28. září 2010 při příležitosti XX. Svatováclavské poutě na Proseku připravil k vydání Vlastivědný klub Prahy 9.
