Chci, aby Litvínovská „pětistovka“ byla dobrou školní adresou
Nový ředitel prosecké základní školy Litvínovská 500 Ing. Martin Kocman sice pochází z učitelské rodiny, ale v počátcích jeho vysokoškolských studií nic nenasvědčovalo tomu, že půjde ve šlépějích své maminky, dlouholeté ředitelky základní školy ve Kbelích.
„Vystudoval jsem informační technologie na Vysoké škole ekonomické a chvíli to vypadalo, že budu „ajťákem“. Jenže pak jsem začal chodit na praxi do školy, abych žáky naučil porozumět informatice, dodělal jsem si pedagogické minimum a postupně jsem zjišťoval, že učit děti mě velice baví. Prostě učitelství mě chytlo,“ říká na úvod rozhovoru Martin Kocman, který působí v základním školství už téměř dvacet let, a kromě informatiky a matematiky učil i jazyky – angličtinu a němčinu.
Chodil jste k mamince pro rady?
Chodil a rád bych ještě chodil, kdyby to bylo možné. Vždyť v kbelské škole strávila desítky let a vychovala několik generací žáků. Její přístup byl vždy o spravedlnosti, empatii a slušných vztazích bez rozdílu, zda jde o kolegu, rodiče, prvňáčka nebo „syčáka“. Chtěl bych tyto její celoživotní zkušenosti jako ředitel přenést i na naši Litvínovskou. Tedy nikdy neřešit problémy z pozice ředitele, ale vše si vyříkat v klidu, nedělat rozdíly, prostě se všemi nastavit partnerské vztahy.
Učil jste 11 let na ZŠ a MŠ Jaroslava Seiferta na Žižkově, kde jste byl i zástupcem ředitele, na částečný úvazek jste pak učil v ZŠ Bohumila Hrabala v Libni. Co bylo důvodem, že jste se přihlásil do výběrového řízení na ředitele do zcela nové školy?
Impulsem přihlásit se do výběrového řízení byla směsice faktorů – zkusit něco nového a také se profesně posunout. Vybavuju si přesně ten okamžik, kdy jsem se poté, co byl vypsán konkurs, šel do školy podívat. Hned jak jsem vešel do dveří vestibulu, cítil jsem, že tady je to ono, aniž jsem před tím s kýmkoliv mluvil. Prostě jsem dal na silný první dojem a dopadlo to.
Proč jste si vybral právě školu na devítce?
V této městské části jsem bydlel a bydlím drtivou většinu svého života, takže v podstatě se vracím domů. Devítka je pro mě srdeční záležitostí.
Zažil jste někdy okamžik, kdy jste měl chuť změnit své povolání?
Takový moment, kdy bych si řekl, už nechci učit, nenastal. I po těch letech chci být pořád u dětí, předávat jim informace, jak může fungovat svět, posouvat je… Je to nádherný pocit, když můžete dětem ukázat, že čas ve škole může být využitý smysluplně. A se stejným pocitem si přeju, aby děti chodily i sem. Škola nemá být 45minutovým výkladem učitelů za katedrou. Doba se posunula, učitel je partner dětí, jeho výuka by měla být interaktivní, mířit ze školy ven, využít akce, které se nabízejí… Vím, že je to pro kantory náročné, ale chci jim udělat takové podmínky, aby do toho se mnou šli.
Máte dostatek takových učitelů?
Ještě před svým nástupem jsem se jako první chtěl seznámit s pedagogickým sborem. Drobné změny nastaly, odehrálo se pár příchodů a odchodů, ale již v červenci můžeme ohlásit, že máme plný stav, tedy 65 pedagogů a další nepedagogické pracovníky. To vše na přibližně 650 žáků vždy ve třech třídách v každém ročníku od prvního do devátého plus v jedné přípravné třídě. Potřebujeme doplnit kolektiv pouze o dva nepedagogické pracovníky, které hledáme, a věřím, že brzy najdeme.
Co vás na vaší každodenní práci nejvíc baví?
Dobrý pocit, že se něco povedlo. Učitelem totiž nejste jen od září do června, kdy je školní rok, ale celý život. Takže vymýšlíte projekty pro děti, akce, na které by mohly jít, nabízíte jim něco navíc, seznamujete je s novinkami, berete do přírody, na výlety, jezdíte na školní zájezdy, aby měly možnost poznat jiná města, jiné kultury a vidět, jak vypadá život u sousedů… Teď „jen“ to uvést i tady do praxe.
Připravujete pro nový školní rok nějaké změny?
Do školního vzdělávacího programu jsme zavedli novou informatiku, takže žáci druhého stupně, tedy 6.-9. ročníku, budou mít hodinu informatiky týdně. A chceme se zaměřit na projektovou výuku, aby se děti naučily prezentovat, mluvit před skupinou lidí, obhájit v konfrontaci svůj názor, uměly správně zpracovávat informace, prostě aby se vzdělávaly v rámci kompetencí, které se jim v životě budou hodit. Mým cílem je dosáhnout toho postupně, od září budeme do výuky přidávat nové prvky. Navazujeme také spolupráci s bratislavskou základní školou v rámci mezinárodního projektu Erasmus+. Chceme s ní pořádat výměnné pobyty, předávat si zkušenosti a další kroky budou následovat. Zároveň pro nás bude důležité i zájmové vzdělávání žáků ve školní družině, kde připravujeme novinky. Bude toho víc.
Ve škole panuje čilý stavební ruch, čím překvapíte děti po prázdninách?
Novou podlahou ve školní jídelně, která se rekonstruuje. Probíhají tu technické práce, které nelze dělat za provozu. Několik tříd se také maluje, průběžně měníme koberce, kde je potřeba, kupujeme nové lavice, židle, doplňujeme pomůcky a další praktické věci budou následovat. Díky dobré spolupráci s MČ Praha 9 máme vhodně sestavený rozpočet a je jen našim úkolem ho hospodárně využívat.
Jaký bude váš první školní den v nové funkci?
Půjdu přivítat prvňáčky a budu se snažit umocnit v nich pocit výjimečnosti tohoto životního posunu. Aby to byl pro ně zážitek, který si budou pamatovat celý život. A samozřejmě pozdravím také ostatní žáky a kolegy. Chtěl bych, aby cítili, že chodí do přátelské školy, kde jsou v bezpečí. Aby si sami řekli – chodím do školy, kde se ke mně všichni chovají hezky, ukážou mi kus světa, baví mě to tu a jsem tu rád. Prostě aby věděli, že naše „pětistovka“ je dobrá školní adresa. A pro to udělám všechno.
