Květnové dny roku 1945

 

            Byly
to dny tragické. Vyvrcholily sice vítězstvím, ale to bylo pro mnohé z nás
vykoupeno žalem a bolestí. My, dnes již nejstarší skupina obyvatelů, kteří jsme
prožívali 9 prvních májových dnů, o které se dnešní děti učí v dějepise,
my na ně nezapomeneme. Ani na ty, kteří tyto dny nepřežili. My jsme byli u toho,
my jsme ty dny – a nejen tuto závěrečnou epochu nacistické okupace – sami
prožívali, my jsme byli u toho, kdy tyto krvavé dny dějin procházely naší vlastí.
Přežili jsme, ale s nezhojitelnými jizvami.

 

            Obětmi oněch tragických více než
šesti let byli aktivní odpůrci, bojovníci za osvobození vlasti i pasivní
trpitelé pod nacistickou hrůzovládou ve věznicích a koncentračních táborech.
Zejména po nástupu Heydricha a po atentátu na něho 27. května 1942. Obětmi byli
i ti, kteří zahynuli v troskách vybombardovaných domů po nesmyslných
náletech amerických a anglických bombardérů v únoru a březnu 1945, pouhé
43 dny před koncem války, kdy jen na území Prahy 9 bylo 369 mrtvých a 416 raněných
a jen ve Vysočanech bylo úplně zničeno 93 budov, 187 těžce a 1151 lehce poškozeno.
Následovalo bezuzdné řádění v době, kdy se rozkládající se zbytky armády,
zejména jednotek SS a zaměstnanci okupační správy a snažili probít se na západ
k Američanům. Bylo to bolestné umírání po přežití těžkých 6 let v již
nadcházející svobodě.

            Svou daň zaplatili ve velké míře i
naši spoluobyvatelé v území dnešní Prahy 9. Trvalou připomínkou jejich
obětí jsou pamětní desky na památníku v Hrdlořezích Pod Táborem, Ve Vysočanech
v Kolbenově ulici u vrátnice bývalého ČKD, na Tyršově cvičišti
v Novoškolské ulici u Arény Sazka a několik rozesetých porůznu po našem
území

            V minulé éře stávaly u nich
čestnou stráž školní děti, aby nezapomněly na ty hrůzné události, které samy nezažily.
Dnes se v této tradici již nepokračuje. Dnešním dětem tyto pamětní desky,
i když ve výroční dny ozdobeny stříbřitými věnečky s trikolorou, už mnoho
neříkají. Ani jména obětí zvěčněná v několika uličních názvech.

 

            Jak
následovalo prvých devět hrdinských, ale i tragických dní:     1.
květen
1945.  Po zprávě o
smrti Hitlera nám poprvé trochu otrnulo. Německo se začínalo hroutit. Ale zatím
ještě ne jeho armáda, zejména složky nacistických hrdlořezů na našem území.
Bratislava, Brno, Ostrava a další místa již jsou osvobozena, Praha a velká část
Čech ještě ne. Dusí ji ještě milionová německá armáda.

            To
jsme však ještě nevěděli, co se děje v Terezíně. Velitel Malé pevnosti
Jöckel dostal z centrály pražského gestapa příkaz od K. H. Franka aby dal v nejkratší
době popravit asi 80 vězňů.
Řádění dozorců nepřežil 74letý starosta Vysočan
Josef Blecha. Byl zastřelen téměř před osvobozením, 1. května 1945.

 

            Následující
den, 2. května bylo již
zřejmé, že se Německou zhroutí; toho dne byl dobyt Berlín. V Čechách začalo
povstání. Zatím jen v Nymburce, Poděbradech, Chlumci nad Cidlinou a Novém
Bydžově. Náš lid už povstal. V Terezíně se ale rozpoutal teror. …Vězňové
byli vyvoláváni ze svých cel po šesti. Nikdo nevěděl proč, teď, když Německo se
již hroutí. Nastupovali do šestistupu…
 Mezi nimi byl i  Josef Janda, kterého nám připomíná název
jedné z vysočanských ulic a Zdena Lachmanová. Po dlouhém čekání
v nejistotě je předváděli před popravčí četu, jejíž salvy se ozývaly dvě
hodiny

 

            Následovalo
3. května povstání v Jičíně,
Turnově, Nové Pace, Pardubicích, Železném Brodě, Vysokém Mýtě, Ústí nad Orlicí,
Přelouči a jinde. Obsazování továren, radnic a úředních budov. Němci –
civilisté prchají překotně z Prahy.

 

            4. května se fronta posunula až
k Prostějovu a Kroměříži. Povstání a partyzánské boje  na Kladně, v Semilech, Jilemnici,
Svratce, Poličce, Chrudimi, Litomyšli i jinde. V Praze první padlý
bojovník na roku Václavského náměstí a Štěpánské ulice. Večer a v noci
začali lidé ve Vysočanech vyvěšovat československé vlajky.

 

            5. května  pražský lid povstal. V 6 hodin ráno
začal v rozhlase Zdeněk Mančal bojkotovat dvojjazyčné vysílání. Na obchodech
a veřejných budovách se přemalovávají německé nápisy. Vztyčují se československé
vlajky. Začíná boj o budovu rozhlasu. Na mnoha místech Prahy začínají boje. Ze
středních a východních Čech se valí  do
Prahy nacistické tanky, aby rozbily vypuknuvší povstání. V Praze bylo
postaveno na 1600 barikád. Esesáci stupňují teror – vypálili a vyvraždili
Javoříčko, Leskovice, Lejskov a Prasetín. Po desáté hodině začínají ve
Vysočanech odzbrojovat Němce. Začal boj o vysočanské nádraží, na kterém byl
transport s 50 obrněnými vozy. Během boje nabídli Němci příměří a žádali
podmínky kapitulace. Po jednání byl zákeřně zastřelen šéfpilot Avie Rudolf Dalecký.
Poté se rozhořel prudký boj a Němci se vzdali. Ve škole byl zřízen zajatecký
tábor, kterým během bojů prošlo 10 177 zajatců. V Odkolkově pekárně pekli
až do 9. května pro bojovníka chleba.

            Rozkaz
velitele jednotek SS v Čechách pro armádní skupinu Střed ze dne 5. 5.
1945: Věc: Nasazení letectva 6. 5. za svítání. Vlastní jednotky za svítání
do útoku na jihovýchodní a jižní okraj města ze směru Benešov a Zbraslav na
levém břehu s hlavním cílem okolí Václavského náměstí… Hodně zápalných
bomb, celé hnízdo musí hořet…

 

            6. května.
K třicetitisícové německé posádce v Praze se přibližují Schörnerovy
jednotky SS a tři tankové divize. Rozhlas volá o pomoc. Esesáci vraždí
v ulicích a domech. V ulici Obětí 6. května vnikli do sklepa domu čp.
255 a
postříleli tu 37 obyvatel, z toho 10 malých dětí a 13 žen.

            Ve
Vysočanech bylo postaveno  během noci
z 5. na 6. května  18 barikád a
zátarasů. Ráno se situace zhoršila. Němci dostali posily s těžkými
zbraněmi, dobyli nádraží, školu a několik domů a policejní komisařství.

 

            7. května. Ze tří stran
vjíždějí do Prahy německé oddíly. Těžké boje na barikádách. Němci vyvlékají
z krytů  ženy, děti a starce a ženou
je před svými tanky jako živé štíty. Velké ztráty  obránců pražských barikád. Velení jednotek SS
stupňuje teror. Telegram armádní skupině Střed: Dne 7. 5. 1945: Dal jsem
generálu Toussaintovi tyto návrhy: žádám nejbrutálnějšími prostředky okamžitý
hluboký nálet se zápalnými pumami na ulici Příkopy a Václavské náměstí. Tam je
středisko povstání…

            Po silných nočních přestřelkách
postoupili Němci a asi 150 tanky a těžkými vozidly od Klíčova až
k Balabence.

 

            8. květen.
Boje vrcholí. Němci svými tanky na několika místech prorazili do vnitřní Prahy.
Staroměstská radnice hoří i s cenným historickým archivem, který tam byl
uložen. Na nádraží Praha-Střed je povražděno 47 lidí. Odvlékání rukojmích. Ve
22,00 hodin je u Berlína podepsána kapitulace. Válka skončila oficiálně ve
23,01 hodin, ale boje na našem území trvají. Schörnerova armáda kapitulaci
neuznává. Její fanatici bojují dál. Celé Vysočany byly obsazeny německými
vojáky, kteří jezdili po ulicích a stříleli na každého, kdo se jen podíval
z okna.

 

            9. května 1945
do již osvobozené Prahy přijíždějí již od časného rána sovětské tanky.
Likvidují ojedinělá místa odporu. Praha je sice už svobodná, ale poslední
výstřel této války padne až 12. května 1945 v Milíně.