Ve
Vysočanech jezdil již před 110 lety elektromobil. O tomto voze toho dnes již
mnoho nevíme. Co předcházelo vzniku tohoto automobilu na elektrický pohon?
V odborné
literatuře se dočteme, že v roce 1895 po mnoha zdlouhavých pokusech
postavil inž. František Křižík svůj elektromobil. Byl to vůz ve tvaru kočáru,
jak bylo tehdy obvyklé stavět předchůdce dnešních automobilů. Tento vůz ale
neměl benzinový motor, nýbrž elektromotor, poháněný stejnosměrným proudem
z akumulátoru. Elektromotor měl výkon 3,7 kW (5HP) a přes planetové
soukolí poháněl zadní nápravu. Řízení předních kol se provádělo u prvního vozu
pákou. Ovládání motoru se provádělo pedálem na podlaze. Brzda byla páková a
působila přímo na nápravu zadních kol.
Po
tomto prvním voze postavil inž. František Křižík ještě další dva vozy. Tam již
byly „vychytané mouchy“ z prvního vozu. Pohon zadních kol nebyl již
planetovým soukolím, ale dvojicí řetězů a ozubených kol. od hřídele motoru vedl
řetěz na předlohovou hřídel s převodem do pomala. Předlohová hřídel byla
obepnuta brzdícím pásem, a byla ovládána pedálem na podlaze. Ruční brzda byla
ovládána šnekovým převodem klikou na boku sedadla řidiče. Řízení předních kol
se již ovládalo volantem. Vůz byl osvětlen jednou svítilnou uprostřed předního
ochranného plechu. Světlo snad bylo acetonové.
Třetí
vůz této série měl již dva elektromotory, na každé kolo zvlášť. Osvětlení bylo
dvěma svítilnami na bocích vozu vedle sedadla řidiče.
Jiné
údaje o těchto třech prvých průkopnících ekologické dopravy neznáme.
Pokusné
jízdy těchto vozidel neušly pozornosti inž. Emila Kolbena. I jeho zaujala tato
tišší vozidla se spolehlivějším motorem, než byly dosavadní motory benzínové. O
ekologický význam tohoto druhu pohonu tenkrát ještě vůbec nešlo.
Zatím
se v Kopřivnické vozovce, tenkrát zvané „Nesselsdorfer Wagonbaufabrikgesellschaft“
se značkou NW, pokoušeli vyrábět stále spolehlivější a spolehlivější vozidla.
Složité ovládání dosavadních vozů se spalovacím nebo výbušným motorem přimělo
kopřivnické konstruktéry k hledání jiného zdroje pohonu. Zkoušeli to i
s parním strojem, kterým vybavili minibus, který poslali na odbornou
výstavu do Vídně, ale stále to nebylo ono. Tak to zkoušeli taky
s elektřinou. Problémem však bylo najít vhodný motor, který by se
k tomuto účelu hodil. A samozřejmě i zdroj proudu. Obrátili se na inž.
Emila Kolbena a výsledek se dostavil. Jeho tato myšlenka zaujala, že si
v Kopřivnici objednal dva takové automobily a dodal si k nim vlastní
elektromotory. Byly to motory označené tehdejší zkratkou vysočanské továrny AEG
(Elektrizitäts-Aktien-Gesellschaft, dříve Kolben a spol.). V Kopřivnicích
tato dvě auta postavili. Ani k těmto vozům nemáme žádnou dokumentaci. Víme
o nich jen, že dosáhly nejvyšší rychlosti 21 km/hod. a že stály 5200
rakouských korun. Tyto vozy měly obě nápravy tuhé. Hmotnost byla 972 kg. Vpředu měly pérování
eliptickými listovými pery, vzadu půleliptickými. Pneumatiky Continental 700x90
mm vpředu a 920x90 vzadu. Na předním krytu jsou uváděny vepředu dvě elektrické
svítilny, ale na fotografii, kterou máme v našem klubovním archivu jsou
svítilny umístěny po stranách vozu. To považujeme za průkaznější doklad,
protože na snímku je i řidič inž. E. Kolbena pan Dostál. Oba elektromobily byly
v černozelené kombinaci s koženou lakovanou skládací střechou.
Výrobní čísla vozů byla 77 a
83. Dodány byly 19. prosince 1900
a 26. března 1901. je tomu tedy právě 110 let od doby,
kdy se ve Vysočanech objevil první elektromobil.
