lidovky.cz
Ohrožené mlýny Odkolka a Winternitzů. Co s nimi?
9.5.2013 lidovky.cz str. 0 Lidovky / Design
Lidové noviny, Zdeněk Lukeš Městská část Praha 9
Snad každý z nás viděl u nás i ve světě příklady zajímavého využití staré industriální architektury pro novou funkci. I na těchto stránkách se objevila taková témata. Jedním z nejvděčnějších úkolů pro architekty je transformace bývalých mlýnů a pekáren - jde totiž o robustní konstrukce s řadou zajímavých detailů. Rád bych dnes poukázal na dva areály, které nedávno přestaly sloužit svému účelu a byl by velký hřích nenajít pro ně využití, neboť se jedná o skutečné architektonické skvosty.
P { margin-bottom: 0.21cm; }
Prvním z nich je mlýn a silo bratří Egona a Karla Winternitzů, který byl vybudován na břehu Chrudimky v Pardubicích v letech 1910-1911 podle projektu vynikajícího českého architekta Josefa Gočára (1880-1945). Mohutná stavba s průčelím z režného zdiva je zakončena atikou s tzv. Vlaštovčími ocasy, což je prvek oblíbený v období východočeské pernštejnské renesance. Jde o skvělý příklad architektonické moderny z období, kdy Gočár navrhuje své známé stavby: Wenkeův dům v Jaroměři nebo Jarůškův dům v Brně.
Winternitzovy mlýny s Vlaštovčími ocasy
Po velkém požáru mlýnů se architekt ke stavbě znovu vrací v letech 1919, 1922 a 1926. Původní objekt nastavuje a přidává vodárenskou věž, v sousedství pak staví nové silo, které se starým propojuje prampouchem (zděným rozpěrným obloukem). Vzniká tak svérázný útvar, ne nepodobný středověké pevnosti. Jakkoli působí zvenku mohutně, vnitřní prostory jsou příjemné a mají příznivé měřítko, jak jsem se přesvědčil během své nedávné návštěvy. Zachovalo se i unikátní strojní vybavení. Objekt je také ve velmi slušném technickém stavu. Obdobný revitalizační projekt jsem před časem viděl v Madridu. Tam byla podobná cihelná stavba adaptována na městský archív a knihovnu a citlivě doplněna o soudobý design.
Winternitzovy automatické mlýny byly do nedávna v provozu, nyní jsou prázdné, na podlaze však stále zůstává bílý moučný prach. Je to velká příležitost a výzva pro město Pardubice (třeba ve spolupráci se soukromými sponzory), jak tuto památku využít. Poloha stavby je velmi dobrá – leží totiž jen pár set metrů od historického centra. A co by tu mohlo být? Hotel, restaurace s minipivovarem, kavárna, studia, výtvarné dílny, škola, loftové byty, archívy, knihovna, výstavní sál, muzeum, divadlo… Záleží jen na fantasii architektů a investorů. Už teď vzniká aktivita, která se pokouší prostory mlýnů oživit kulturními akcemi, mělo by se tam hrát třeba úspěšné představení Divadlo Gočár…
Co s Odkolkovy mlýny?
Zatímco se zdá, že Gočárova svérázná stavba nakonec svou novou funkci nalezne, koneckonců je zapsána v seznamu nemovitých kulturních památek, druhý areál, o němž dnes budu mluvit, je na tom podstatně hůře. Přitom Odkolkovy mlýny jsou stejným pojmem, jako ty Winternitzovy. Jejich tradice sahá až do čtrnáctého století a původně sídlily na pražské Kampě. František Odkolek a později jeho syn Jindřich spravovali mlýny ve druhé polovině století devatenáctého. Po ničivém požáru však jejich potomkům nebylo dovoleno mlýny v centru Prahy obnovit a tak vznikl nový, na tehdejší dobu moderní areál v tehdejším satelitu Vysočanech.
Projekt vypracoval rodák z Valašských Klobouk a významný evropský architekt Hubert Gessner (1871-1943), spolužák Jana Kotěry ze studií u Otto Wagnera na vídeňské umělecké akademii a jeden z představitelů vídeňské secese (psal jsem o něm v LN 25. 9. 2010). I on použil na průčelí budov režné zdivo z šedobílých vápnocementových cihel. Areál tvoří silo, mlýnice, pekárna a administrativní budova. Střízlivé modernistické průčelí je členěno lizénami a římsami a zakončeno vysokým stupňovitým štítem s kruhovými okny. Pro pořádek připomínám, že Gessner navrhl pro Odkolka také pekárnu v Liberci a obdobný projekt – nedávno adaptovaný na bytový komplex, projektoval i v rakouské metropoli.
Odkolkovy mlýny
Vysočanskou továrnu stihl stejný osud, jako pardubické mlýny. I tam výroba už skončila. Památkově chráněna je bohužel jen nepříliš výrazná administrativa a výše zmíněná hlavní budova má být spolu s ostatními zbourána. Na tom místě vyroste komplex luxusních bytovek (je mi záhadou, proč se v Praze stále staví drahé byty, když o ně není moc velký zájem, ale do toho mi nic není). O neblahém osudu Odkolkových mlýnů se bohužel moc neví ani mezi odbornou veřejností, snad k tomu přispívá i fakt, že - skryty za železničním náspem – nejsou lidem příliš na očích. To však nic nemění na jejich mimořádné hodnotě. Zbourání hlavní budovy mlýnů bych považoval za podobně barbarský čin, jakým byla svého času likvidace těšnovského nádraží.
