Jste zde

Občané ocenění v roce 2013

PROFILY OCENĚNÝCH OBČANŮ PRAHY 9

(Řazeno v jednotlivých kategoriích podle abecedy)

Cena Městské části Praha 9

 

Zdeněk Kopenec

Zdeněk Kopenec se narodil v jihočeském městě Pacov, okres Pelhřimov. Vystudoval učební obor svářeč-potrubář v ČKD Praha 9. V roce 1993 nastoupil k nově vzniklé Městské policii Praha. Při zaměstnání vystudoval střední školu, obor sociálně právní s maturitou.

V průběhu dvaceti let výkonu služby vystřídal různá pracovní zařazení, od pěší hlídky, okrskáře, zajištění tísňové linky156, velitele stanice a obvodu, až po zástupce ředitele Obvodního ředitelství Městské policie Praha 4. V současné době pracuje jako odborný referent na útvaru řešení přestupků, oddělení administrativy. V kanceláři pracuje pan Kopenec především ze zdravotních důvodů.

Zdeněk Kopenec v minulosti několikrát zasáhl proti pachatelům různé trestné činnosti i mimo výkon služby, a to zejména v místě svého bydliště. Profesionalitu a ochotu pomáhat oceňují právě zejména jeho sousedé z Vysočan, kteří se rozhodli navrhnout jej na toto ocenění.

Zdeněk Kopenec velkým dílem přispěl k záchraně obyvatel hořícího domu. Podařilo se mu především uklidnit několik dětí  uvězněných v domě, z něhož nebylo cesty ven. Děti ve věku od sedmi do jedenácti let, které se před dusícím kouřem uchýlily k oknu, uklidňoval a komunikoval s nimi do doby, než přijeli hasiči. „Mluvil jsem s nimi, aby se nebály a aby věděli, že tam s nimi někdo je,“ popisuje svůj díl pomoci pan Kopenec.

Zdeněk Kopenec zadržel pachatele pokusu o znásilnění přímo ve vchodě  jeho domu. Sám skromně říká, že byl jen ve správnou chvíli na správném místě. Nicméně odvahu, se kterou se vydal pachatele pronásledovat v sobě nenajde každý.

Sousedé pana Zdeňka Kopence mají jistotu, že se mohou ve svém bydlišti cí !@#$%^&* bezpečně, protože zde s nimi žije někdo, kdo je vždy ochoten pomoci, na koho je možné se obrá !@#$%^&* a kdo stále hlídá bezpečí a ochraňuje klid svých spoluobčanů. Jedna ze sousedek takto zavolala, když se jí do bytu dobývali lupiči. Pan Kopenec neváhal, přijel a za asistence policie lupiče zadržel.

Za své obětavé činy nebyl doposud nijak oficiálně oceněn. Pro pana Kopence je však, jak sám říká, největším oceněním, když vidí běhat v ulicích děti, které mohly uhořet nebo potkává šťastnou mladou slečnu, kterou uchránil před znásilněním a sousedské potřesení rukou nebo polácání po zádech a obyčejné lidské poděkování za pomoc.

 

Marta Landová

Marta Landová prožila celý život v Praze. Přestože není vystudovaná pedagožka, celý život ji to k dětem táhlo, chtěla se dětem věnovat a svůj život dětem podřídila. Vždy s nimi chtěla pracovat, ale komunistický režim jí to příliš nedovoloval. Přesto si však našla práci alespoň v družině a věnovala se mimoškolní výchově dětí především na základní škole Na Balabence. Vedla nejen tvořivé kurzy, ale i kroužek gymnastiky, organizovala různé soutěže, a  věnovala této činnosti spoustu času. Vypracovala se tak na oblíbenou družinářku, za kterou dodnes její děti dochází a ona jim předává své umění lidové tvorby.

Marta Landová se celý svůj život věnuje také právě propagaci a zachování české lidové tvorby a tradic. „Je to životní poslání. Někdo se o lidové tradice starat musí, aby nevymřely,“ říká sama. 

Celý život se snaží předávat dnešní generaci  i generacím budoucím poselství o tom, jak se dříve žilo, jaké měli lidé hodnoty a jaký byl vztah člověka k přírodě.

Paní Marta Landová je členkou Klubu lidové tvorby a své umění předává dětem i dospělým. Na akcích, které pořádá klub předvádí a učí společně se svými kolegyněmi své dovednosti. Učí dospělé i děti, jak pracovat s přírodními materiály a vytvářet krásné věci. „Vidím u lidí zájem o tyto aktivity. Vzpomínají přitom třeba i na své dětství a proto bych byla ráda, kdyby se tyto tradice udržovaly i nadále a předávaly se hlavně dětem,“ přála by si paní Marta Landová. Jejím obrovským přáním je také udržet Klub lidové tvorby, kterému hrozí zánik pro nedostatek členů.

V současné době paní Marta Landová velmi aktivně spolupracuje s  Kulturním a mateřským centrem Knoflík.  Aktivně se podílí na výstavách pořádaných Klubem lidové tvorby a na mnoha kulturních akcích konaných v Praze 9, jako je například Vánoční těšení. Lektoruje kurzy pro děti a dospělé po celé republice. Je duší i organizátorkou velmi známé a ojedinělé výstavy Vánoční výstava v Betlémslé kapli.

Za svou práci byla Marta Landová přijata a oceněna v sídle Senátu.

 

Ivan Kieslinger

Pan Ivan Kieslinger se narodil v roce 1928 v Praze. Druhá světová válka ho zastihla ve školním věku a jako každému školákovi v té době přinesla řadu rozčarování, jejichž následky se projevily v době dozrávání a promítly se posléze do celého jeho života.

Jako sedmnáctiletý student, skaut a člen Revoluční gardy se zasloužil za Pražského povstání o obranu hlavního poštovního a telegrafního úřadu v Praze a díky tomu – jako člen československého národního odboje – směl nosit evidovanou zbraň.

Obrana poštovního úřadu byla však jen počátkem jeho vlastenectví a odpovědnosti za osud národa. V době zápasu o charakter republiky po skončení války se zapojil do protikomunistického odbojového hnutí. Po převratu v roce 1948 se stal členem protitotalitní skupiny a distribuoval týdeník Svobodný zítřek, který vydávalo nakladatelství Melantrich a další odbojově laděné letáky. Shromažďoval zprávy o náladě mezi lidmi, o postupech komunistů proti konkrétním osobám, o hospodářském a politickém vývoji a prostřednictvím skautského kanálu je posílal do zahraničí. V říjnu l948 byl zatčen a po pětiměsíční vazbě v únoru 1949 odsouzen „pro zločin přípravy úkladů o republiku podle §2 zákona č. 50/23 Sb. odsouzen na 6 měsíců nepodmíněně. Jako vězeň ve Vinařicích u Kladna fáral na dole Ant. Zápotocký. Po té byl převezen do vězení na Pankráci.

Hned po propuštění se pokusil obnovit spojení se skautskou i studentskou odbojovou skupinou a podílel se s nimi na přípravě osvobození vězňů pankrácké věznice. Jejich spiknutí však bylo odhaleno a pan Kieslinger byl znovu zatčen a odsouzen na dobu 16 let.. Ve vězení strávil pět let – v roce 1954 byl propuštěn. Nikdy nedostal ani obžalobu ani rozsudek.

V roce 1990 byl plně rehabilitován Krajským soudem v Plzni.

 

CENA STAROSTY MČ Praha 9

 

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí se narodil se 11. 12. 1935 v Dolních Hbitech u Příbrami. Od malička hrál na housle a na klarinet. Po základní škole chtěl jít na konzervatoř. Žádost mu však byla zamítnuta a měl nastoupit do uranových dolů. Od těžké práce a jisté nemoci jej zachránil strýc, který jej dostal na zkoušky na karlínské vojenské konzervatoři. Vojenskou konzervatoř vystudoval ve Spiškém Podhradie na Slovensko. Jako nástroj mu byl vybrán hoboj, který mu okamžitě přirostl k srdci. Odloučení od rodičů a velká vzdálenost byla po tři roky těžkou zkouškou pro mladého hudebníka. Tvrdě ale pracoval a sám si řekl, že jedině muzikou může v životě něčeho dosáhnout. Jeho ctižádost jej přivedla až tak daleko, že byl vybrán vojenskou komisí do tehdejšího Armádního vinohradského divadla, které bylo vstupní branou do nového světa, světa velké hudby. Profesionální kariéru tedy mladý hobojista začínal v sedmnácti letech.

V té době začíná Jiří Krejčí také studovat na Pražské konzervatoři.

„Začínal se mi otevírat svět a já jsem byl ctižádostivý a chtěl jsem být stále lepší,“ říká sám o tomto období. Tato cílevědomost a obrovská píle jej hnala stále výš.

Působil v orchestru Karlínského divadla a mimo to také v populárním orchestru Dalibora Brázdy. Po krátké době přechází Jiří Krejčí jako sólohobojista do Pražského rozhlasového orchestru, kde se mu také otevírají šance na nahrávání v rozhlasovém studiu.

V šedesátých letech se stává prvním hobojistou nově formovaného Pražského komorního orchestru, který si záhy získává velké renomé a věhlas po celém světě.

V následujících letech byl členem dechové harmonie Collegium Musicum Pragense, s nímž jezdil po festivalech do Vídně, Mnichova a dalších evropských měst a vystupoval ve vyprodaných sálech. Na toto období vzpomíná Jiří Krejčí nejraději a bylo podle něj obdobím nejúspěšnějším.

V dalších letech vystřídal mnoho dalších souborů. Hrál v Českém nonetu nebo Pražském dechovém kvintetu. „Hrál jsem vlastně všude a ve všem,“ říká s úsměvem Jiří Krejčí. Všem těmto souborům vtiskl svou osobností a překrásným tónem celkovou barvu. Natočil nespočet rozhlasových nahrávek i gramofonových desek pro vydavatelství  Supraphon a Panton.

Spolupracoval také s Československým rozhlasem nebo BBC Radio London.

Jiří Krejčí získal v roce 1983 cenu za provedení hobojového koncertu Jana Seidla a cenu za propagaci české současné hudby od Svazu českých skladatelů a koncertních umělců, společně s Českým hudebním fondem.

Jiří Krejčí je jedním z nejvýznamnějších a nejvšestrannějších českých hobojových virtuosů.  Sólové hře se věnuje během celého svého profesního života. Jeho repertoár zahrnuje epochu od baroka, například Marcello, Vivaldi. Mozart, Haydn, Ciramosa až po současnou hudbu.

 

Petr Hoško

Pan Petr Hoško se narodil 25. ledna 1951 v Červené Vodě v okrese Ústí nad Orlicí. Od mládí se chtěl stát policistou, což se mu podařilo a ve službách policie prožil 34 let.

V roce 1970 se stal členem tehdejšího Sboru veřejné bezpečnosti v Praze. O dva roky později se trvale přestěhoval do Prahy a nastoupil na místní oddělení policie ve Vysočanech odkud byl později přeložen do Čakovic. Od roku 1980 vykonával Petr Hoško funkci vedoucího místního oddělení policie na Proseku, které zahrnovalo sedm útvarů.

V roce 2001 začal, již jakožto příslušník Policie České republiky, vykonávat funkci velitele služby pro celý obvod Prahy 9. Po reorganizaci pražské policie v roce 2004 změnil funkci a stal se vedoucím oddělení hlídkové služby pro obvody Prahy 3, Prahy 8 a Prahy 9.

Zde už šéfoval čtrnácti obvodům. „Tato oblast měla třetí nevyšší počet obyvatel v republice a měli jsme vyšší nápad trestné činnosti než v osmi krajských ředitelstvích a museli jsme se stejným počtem lidí pracovat o to pilněji a zvládnout jsme to museli,“ vzpomíná na toto období Petr Hoško.

Od roku 2007 byl Petr Hoško ustanoven jako zástupce velitele služby pro stejné obvody a následně od září roku 2008 ve funkci zástupce ředitele pro vnější službu, uniformovanou policii Prahy 3, 8 a 9.

K 1. prosinci 2012 plk. Petr Hoško ukončil na vlastní žádost služební poměr u Policie České republiky a nadále pracuje u této organizace jako civilní zaměstnanec.

Pan Petr Hoško prožil celý svůj profesní život v obvodu Prahy 9, sloužil občanům Prahy 9 a to vždy ve vysokých funkcích. Pod jeho velením prošly stovky policistů, zabezpečoval  podílel se na zabezpečení akcí mezinárodního významu jako bylo například zasedání Mezinárodního měnového fondu roce 2000 nebo summitu NATO v roce 2002, kdy velel pořádkovým jednotkám. 

Pan Hoško byl za svou policejní kariéru 12 x oceněn udělením  medaile různých stupňů a obdržel dvě státní vyznamenání. Ku příležitosti jeho odchodu do důchodu jej policejní prezident vyznamenal druhým nejvyšším oceněním, které může udělit.

 

Roman Holk

Roman Holk se narodil v roce 1968 v Praze. V roce 1992 ukončil studium na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a v roce 1997 na Konzervatoři Jaroslava Ježka, kde studoval hru na klarinet a saxofon. Roman Holk je ženatý a má dvě dcery.
Působí již mnoho let na ZUŠ na Proseku a v posledních dvou letech je jejím ředitelem. Více než dvacet let je vedoucím folklórního souboru Muzika Špalíček. Mimo to působil v několika folklorních skupinách zaměřených na různé hudební žánry, zejména v profesionálním uměleckém souboru Karmína, s nimiž se podílel na vydání hudebních alb.

Roman Holk je zároveň střížkovským patriotem a motorem veškerého kulturního a společenského dění na Střížkově.

Je jedním ze zakládajích členů Společnosti za veselejší Střížkov a v loňském roce byl podruhé zvolen jejím předsedou. Tato společnost vykrystalizovala právě kolem jeho dlouhodobých neformálních aktivit. Na Střížkově žije od svého narození a díky vazbám z dětství  i z dospělosti se stal jeho dům srdcem střížkovského kulturního dění.

„Uděláme si tady z toho vesnici, folklór je živá věc a musí se dělat v místě, kde člověk žije,“ řekl si jednou pan Holk, přivedl na Střížkov svou Muziku Špalíček a uděl první Masopust.

Díky následným aktivitám pana Holka vznikla na Střížkově pevná sousedská komunita, občanská společnost, která se postupem času rozrůstala a upevňovala. Před třemi  lety tak vzniklo občanské Sdružení za veselejší Střížkov, které má dnes asi čtyřicet členů a dalších dvě stě sympatizantů a jehož je pan Roman Holk předsedou. V poslední době začaly akce sdružení přesahovat rámec Střížkova a staly se nedílnou součástí společenského života na Proseku. Některé z akcí navštíví až dva tisíce návštěvníků.

Roman Holk se zasazuje o rozvíjení lidových a venkovských tradic v průběhu celého roku Masopustem počínaje až po vánoční advent. Tyto tradice pak prostřednictvím akcí předává dětem i dospělým.

Za zmínku stojí dušičkové průvody, pálení čarodějnic, stavění májky a vánoční koncerty se všemi lidovými tradicemi.

Originální akcí je jarní masky Halóóówen. „Vymysleli jsme si úplně novou akci a místo amerického Heloweenu jsme se rozhodli udělat sraz českých strašidel, což ještě nikdo před námi neudělal,“ říká pan Holk.

Střížkovský patriot inicioval také vznik střížkovského parku Madlina, který je právě dějištěm všech těchto lidových setkání. Městská část Praha 9 jeho nápad zrealizovala a dnes má Střížkov stabilní kulturní zónu i s pódiem.