Jste zde

Vysočany

Historie vysočanského nádraží

Cestujete vlakem? Možná vás ani nenapadlo, jak staré je vysočanské nádraží. Jeho stavba začala v roce 1870.

Tehdy to bylo „dvounádraží“ (říkalo se drážní dvůr podle německého Bahnhof, později se slovo počeštilo a dostalo podobu dražeň).

Dvounádraží ve Vysočanech bylo společné pro dvě železniční společnosti a jejich tratě procházející skrze Vysočany. První od severu z Neratovic (1872) a druhá od východu – z Lysé nad Labem (1873). Nejprve byla vybudována Turnovsko-kralupsko-pražská dráha. Té patřila část budovy s dnešním druhým nástupištěm, odkud se jezdí směrem na Čakovice. Jako další byla Rakouská severozápadní dráha, které náležela jižní část budovy s dnešním prvním nástupištěm, odkud vyjíždějí vlaky směrem na Čelákovice.

 

 

Turnovsko-kralupsko-pražská dráha

V roce 1863, 28. srpna, se ustavila společnost pro stavbu Turnovsko-kralupsko-pražské dráhy. Mezi zakládajícími koncesionáři byly význačné osobnosti tehdejšího společenského života: hrabě Arnošt Waldstein, kníže Hugo Thurn-Taxis, podnikatel Vojtěch Lanna a další tehdejší významní podnikatelé, jejich jména už mnohým dnes skoro nic neříkají. Dráha byla připravena jako odbočka z hlavní tratě Turnov – Kralupy nad Vltavou.

Společnost podala 22. května 1869 žádost o koncesi na stavbu. Vzhledem k tomu, že nebyly požadovány státní záruky, byla jednání rychlá a bez problémů. Koncese byla společnosti udělena 20. srpna 1869. Na základě projektu byla vykonána obhlídka terénu, tzv. politická pochůzka, která se konala dvakrát: ve dnech 24. až 30. května 1870 a další ve dnech 12. až 14. září 1870. A stavba mohla začít.

Stavební práce byly rozděleny do tří etap. Úsek z Prahy do Libně stavěla společnost Turnovsko-kralupsko-pražské dráhy ve vlastní režii s výjimkou žižkovského tunelu. Ten budovala firma Ing. František Rziha. Úsek z Libně do Neratovic byl zadán firmě Sölch a Tichý. Třetí etapou byla stavba pražského nádraží zadané podnikateli Friedländerovi. Pražské nádraží Turnovsko-kralupsko-pražské dráhy se stavělo v těsném sousedství nádraží císaře Františka Josefa (Praha – Wilsonovo) pod úpatím Vinohrad pod Rajskou zahradou. Přístup byl z Olšanské ulice. Problémy při stavbě nastaly v žižkovském tunelu. Práce, které začaly v listopadu 1870, se pro nepředvídatelné potíže protáhly až do května 1872.

Problémy se nevyhnuly ani oblasti Vysočan. Viadukt v Podviní přes údolí Rokytky byl sice vystavěn včas, ale zanedlouho se začala drolit malta a most se začal sesouvat. Nakrátko byl podepřen, ale nakonec musel být zbořen. Nový most byl pak vybudován v rekordně krátké době, za pouhých šest měsíců.

Značné potíže činil i násep v Podviní, vysoký až 15 metrů, vedoucí podél roku Rokytky do Vysočan. Ten oddělil Vysočany od Libně a stal se trnem v oku zdejším obyvatelům. Navíc stavbou náspu byly porušeny dva významné parky. Jeden z nich s protékajícím meandrujícím potokem, který propojoval několik jezírek, byl společný pro usedlosti Kolčavku a Balabenku. Ale ne tu Balabenku, kterou ještě pamatují současníci. Ta měla správně označení Nová Balabenka. Původní stála na Palmovce, přibližně v prodloužené ose ulice Na Žertvách. Byla zbořena při výstavbě nádraží Libeň-dolní. Druhá zničená zahrada vybudovaná v italském stylu s glorietem a letohrádkem patřila k usedlosti Flajšnerka. Se zahradou zanikla i Flajšnerova vila. Musela též ustoupit stavbě železničního náspu. Po její demolici byla postavena nová poněkud blíže ke svahu k Proseku. Z původní stavby sem byly přeneseny některé původní architektonické prvky a arkýř.

Nádraží ve Vysočanech bylo vystavěno jako jediné ostrovní nádraží v Praze společně pro obě dráhy. Severní strana patřila společnosti Turnovsko-kralupsko-pražské dráhy, na jižní straně začínala budovat své kolejiště Rakouská severozápadní dráha. Obě společnosti se dohodly, že z Vysočan budou obě dráhy stoupat po společném tělese až k odbočce Skály. Zde trať uhnula vlevo a skalním zářezem dosáhla rozvodí Labe – Vltava u Satanic. Odtud dále klesala přes Čakovice, Měšice až k Labi do Neratovic.

Technicko-policejní zkouška nově vybudované dráhy se konala 24. října 1872, slavnostní zahájení provozu pak o dva dny později. Od 28. října 1872 byla již v plném provozu pro veřejnost. Bezprostředně na to společnost Turnovsko-kralupsko-pražské dráhy prohlásila úsek Turnov – Praha za hlavní.

Dne 1. ledna 1883 přešla dráha pod Českou severní dráhu a 1. ledna 1908 byla zestátněna.

Rakouská severozápadní dráha

Trať z druhého nástupiště vysočanského nádraží, která vznikla o rok později než trať první, vlastnila a provozovala Rakouská severozápadní dráha. Vedla od roku 1871 z Vídně přes Znojmo, Jihlavu, Německý Brod, Kolín a Nymburk do Mladé Boleslavi. Záměrem bylo dosáhnout i spojení Vídně s Berlínem podél Labe. Rakouská vláda si při udělení koncese vymínila, že společnost vybuduje i odbočku z této tratě od Lysé nad Labem do Prahy. Záhy nastaly přípravy k vybudování této části tratě. Politická pochůzka podle projektu se v úseku Chvaly – Praha konala ve dnech 10. až 12. října 1871. V úseku Chvaly – Lysá nad Labem 30. dubna 1872. Na jejím podkladě bylo uděleno stavební povolení. Nedořešené zůstalo jen pražské nádraží. Jeho realizaci bránily dosud stojící pražské hradby. A tak se musela společnost Rakouské severozápadní dráhy spokojit s provizorním nádražím na Rohanském ostrově. Stavbu prováděla Rakouská severozápadní dráha sama ve své režii. Stavební práce v úseku Chvaly – Libeň byly zahájeny v květnu 1872. Na stavbě se podíleli bratři Kleinové, stavitel Skazil a stavitel Štandinger a další. Dozor nad stavbou měl vrchní inženýr Kirchbaum. Trať byla stavěna jako jednokolejná.

První jízdy, ale jen s pracovními vlaky, se konaly v červnu 1873. Z Vysočan do Prahy se jezdilo v září 1873 a veřejný provoz na celé trati byl zaveden od 4. října 1873. Nejnáročnější provozní úsek vznikl právě na území Vysočan. Odtud stoupá trať 11%o sklonem asi sedm kilometrů až do Chval.

Dalším pozoruhodným místem byl tunel z Vysočan do Libně dlouhý asi padesát metrů. Kdo z nás si na něj ještě dnes vzpomene! Stával až do sedmdesátých let 20. století jako němý a zapomenutý svědek rázu tohoto postupně odbagrovávaného místa.

 

V rukách státu

Trať Turnovsko-kralupsko-pražské železnice převzala od 1. ledna 1883 Česká severní dráha a od 15. listopadu 1908 již jezdila ve státním provozu. Železniční trať na dnešním druhém nástupišti měla původní označení Severní dráha státní, větev olomoucko-pražská. Podobně i železnice Rakouské severozápadní dráhy byla od 1. ledna 1908 zestátněna.

A dnes? Vysočanské nádraží stále slouží cestující veřejnosti. Spojuje naši oblast s východním a severovýchodním okolím Prahy...

A ještě několik zajímavostí

  • Víte, že na zaslepeném konci dnešní ulice Pod Pekárnami býval přes koleje přechod a přejezd se závorami do ulice Ke Klíčovu? Později, po dopravní nehodě, byly přejezd a přechod zrušeny a postavena zde dřevěná lávka pro pěší. Když se elektrifikovala trať, musela být i ona odstraněna a ulice tady byla ukončena.
  • Když už vzpomínáme na vysočanské nádraží, připomeňme si neobvyklý přístup k nádražní budově – tunelem pro pěší a dvěma schodišti. Jeho severní část, směrem k Proseku, je původní a stará stejně jako nádraží., a končí schodištěm. Nejzajímavější na této části tunelu je jeho původní klenutí a zejména generacemi procházejících cestujících vyhlazená kamenná dlažba. Jižní část, směrem k Vysočanům, byla od původního schodiště postupně dostavována při rozšiřování kolejiště.
  • Násep železniční tratě přerušil sklepní labyrint jednoho z domků v ulici, později nazvané Hálkova a od roku 1945 Pešlova. V nejzazší části podzemní chodby, která vedla ze sklepa domku, byl podle ústního podání bohatě zásobený sklep vína z vysočanské vinice. Vchod do této části sklepa byl při narození syna vlastníka domku zazděn a měl být otevřen až v den jeho sňatku nebo plnoletosti, to je po jednadvaceti letech. Syn se však otevření nedočkal, padl v bitvě u Hradce Králové roku 1866. Otec mezitím zemřel a cesta k vínu byla zapomenuta. Při stavbě železničního náspu jeho základy pronikly až do prostoru sklepní chodby a tím sklep v těchto místech ukončily. Jeho pokračování je až za tratí v proseckém svahu. Ale kdo ví, archivní doklady nám nepotvrzují, že by v době stavby železnice v těchto místech stávalo stavení. Snad tedy jen samotný sklep, kterých bylo porůznu v proseckém svahu několik. Dokládají to tajemstvím opředené prosecké pískovcové jeskyně, přesněji chodby. Bude-li se na proseckém svahu někdy hloubit třeba studna, mohou studnaři narazit na zaslepené pokračování vinařského sklepa plného sudů s vínem.

Miroslav Kuranda

 

Ze starých Vysočan

01.11.2010
Ruský dvůr               Mnozí naši dřívější sousedé, obyvatelé nejstarší vysočanské části pod nádražím, se po demolici historických Vysočan museli odstěhovat daleko odtud, do...

Kolbenovy Vysočany

01.11.2010
  Proč ne. Když mohou být Vrchotovy Janovice, Golčův Jeníkov, Kardašova Řečice, Odolenova, vlastně po staročesku Odolena Voda, Havlíčkův Brod, Jindřichův Hradec, Karlovy Vary,...

Nové Vysočany

01.11.2010
            Už několik let nám vyrůstá ve Vysočanech a přilehlé hloubětínské části v místech, kde stávaly továrny, nová čtvrť, nová část městské části, Nové Vysočany. Stavby  nově...

Dlabačova vila

01.11.2010
  Rodinnou vilu čp. 784 ve Vysočanech v ulici Na Krocínce nechali postavit inž. František a Helena Stuchlíkovi v roce 1934 podle plánů inž. Arch. Aloise Dlabače ve slohu pražského...

Ulice Bratří Dohalských

01.11.2010
  Putování po názvech ulic Městské části Praha 9     VYSOČANY       Ulice Bratří Dohalských   František Bořek Dohalský

Vysočanské proměny

01.11.2010
  Ve Vysočanech lidé žijí již 3300 let  

Nejen pradávná minulost

01.11.2010
Vysočany našeho dětství a ještě starší               Nejen pradávná minulost, poznávaná v archeologických odkryvech, ale i ta, jejíž pamětníci jsou dosud mezi námi, může obsahovat...

Dějiny Vysočan

01.11.2010
      Kapitola z dějin Vysočan