Jste zde

Občané ocenění v roce 2012

PROFILY OCENĚNÝCH OBČANŮ PRAHY 9

(Řazeno v jednotlivých kategoriích podle abecedy)

 

Čestný občan Městské části Praha 9

 

David SVOBODA

nar. 19 .3. 1985

Český moderní pětibojař, který se na letošních 30. letních olympijských hrách v Londýně zařadil do skupiny nejlepších světových sportovců. Ke svým dosavadním skvělým výsledkům  - mistr Evropy pro rok 2010, držitel  světového rekordu ziskem 6040 bodů z r. 2011 a dalším - přidal úspěch nejcennější: zisk zlaté olympijské medaile a současně vytvoření nového olympijského rekordu. Mnozí z nás, ať už u televizních obrazovek a ti šťastnější přímo na místě, určitě s nadšeným zaujetím sledovali jeho úsilí a výkony v náročné kombinaci jednotlivých sportovních disciplín – v šermu, plavání, parkuru, střelbě a běhu. Když zaslouženě vybojoval olympijskou trofej a stal se prvním moderním pětibojařem s olympijským zlatem v historii naší země, jásali jsme všichni. Veřejnost zaujal navíc také svým bezprostředním a přátelským vystupováním, vstřícností i sympatickými komunikačními schopnostmi. Není divu, že po jeho návratu se kolotoč zájemců o setkání, rozhovory a jeho osobní účast na různých společenských akcích rozjel opravdu naplno.

Z mnoha poskytnutých informací tak víme, že ho vždy lákaly kombinované disciplíny a současně, že jako správný závodní typ chtěl mít možnost startovat na olympiádě. I proto původně zvažoval triatlon. Že třeba také rád skáče padákem a dalším koníčkem jsou veteráni, že i rád cestuje, ale tam, kam sám chce. Nebo že brácha Tomáš je jeho dvojče a mají ještě bratra Pavla. Všetečné televizní kamery se samozřejmě usilovali zaznamenat i co nejvíce ze soukromí, pronikly i do jeho garsonky na Proseku. Mimochodem, také v říjnovém čísle Devítky se o něm můžete ještě mnohé dozvědět z rozhovoru, který ochotně poskytl oficiálnímu magazínu naší městské části.

Ta mu své Čestné občanství uděluje jako mimořádný projev uznání významnému občanovi, trvale žijícímu na jejím území. Svým úspěchem se zapsal nejen do sportovní historie ČR, ale i do historie MČ Praha 9. Je dnes totiž jediným olympijským vítězem, bydlícím a žijícím na „devítce“. Můžeme ho tak zařadit po bok našich bývalých obyvatel –olympioniků: zlaté výškařky Mileny Hübnerové-Rezkové (bydlela na Proseku v letech 1969 – 2005) a zlatého diskaře Ludvíka Daňka (zemřel 16. 11. 1998).¨

Dnes po povýšení poručík David Svoboda se svým úchvatným olympijským vítězstvím, podtrženým charakteristickými rysy jeho osobnosti, stal skvělým vzorem především pro naši mládež, která může jeho prostřednictvím snadněji nalézt cestu na různá sportoviště, nabízející vždy smysluplnou náplň pro využití volného času. A především také tu nejlepší motivaci pro její vlastní sportovní cíle. Přejeme, aby se mu nadále dařilo v osobním i sportovním životě a aby se mu podařilo naplnit vlastní, ale i naše přání: vytrvat a v roce 2016 obhájit na hrách v Riu olympijské zlato.

 

Cena Městské části Praha 9

 

Mgr. Jaroslava HALAMOVÁ

nar. 4. 8. 1943

Zakladatelka, sbormistryně a umělecká vedoucí ženského pěveckého sboru Cantoria-Praha. Zpěvačka a pedagožka. Pochází z Olomouce, kde vystudovala Filosofickou fakultu Palackého univerzity, obor hudební výchova a čeština. Na brněnské konzervatoři se potom věnovala sólovému zpěvu a už při studiu zpívala pohostinsky v olomouckém divadle. Jako učitelka začínala v Dubě nad Moravou a ve Velkém Týnci na základní škole. A již tady se formovaly pěvecké sbory, se kterými připravovala pro veřejnost hudební večery v místním kulturním domě. Do naší metropole následovala svého manžela. Mají dvě dcery, které po svém uplatňují zděděné vlohy pro hudbu, zpěv i kantořinu.Vztah k hudbě a zpěvu se postupně a spontánně přenáší i na její tři vnučky. 

Jaroslava Halamová učila 20 let sólový zpěv na prosecké Lidové škole umění, dnešní ZUŠ. Jako pedagožka působila posléze také na gymnáziu Botičská a  na Karlínském gymnáziu.Pro zajímavost dodejme, že v mezidobí byla také na stáži na naší radnici, kde poté krátce pracovala v oddělení kultury Městské části Praha 9. A osm let zpívala v Praze rovněž jako sólistka Ústřední hudby Čsl. lidové armády.

Nyní však již zpět k zmíněnému sboru Cantoria-Praha. Za 27 let své činnosti získal pod jejím vedením řadu ocenění a úspěchů na domácí i zahraniční scéně, uspěl v nejrůznějších soutěžích a na reprezentačních koncertech. Z poslední doby připomeňme alespoň výrazný úspěch na červnovém mezinárodním festivalu sborového zpěvu Alta Pusteria v severní Itálii, kterého se zúčastnilo na devadesát souborů z Evropy, Asie i Ameriky. Cantoria vznikla koncem roku 1985 právě ve spolupráci s odděl. kultury deváté MČ, má statut občanského sdružení. Od té doby jí prošlo několik desítek zpěvaček všech věkových kategorií, v současnosti se počet kmenových členek ustálil přibližně na počtu 40. V době svého založení začínala jako komorní sbor, těžištěm její tvorby byly zejména úpravy lidových písní. Dnes má všestranný repertoár, od staré hudby až k současným autorům, včetně spirituálů, operních sborů, muzikálových písní i již tradičních lidových. Členky sboru zpívají při příležitosti státních svátků a mnoha různých slavnostních akcích, účinkovaly při filmovém natáčení a pravidelně se účastní mnoha pěveckých soutěží i mezinárodních a národních přehlídek. K tradici patří každoroční vánoční vystoupení v pražských koncertních síních a kostelech.

Cenu Městské části Praha 9 získává Mgr. Jaroslava Halamová za svou celoživotní profesní práci a především za výrazné přispění k trvalému rozvoji kultury a reprezentaci deváté městské části i celé ČR. A protože podle vlastních slov má tato usměvavá optimistka vlastně prozpívaný život, nezbývá než za všechny posluchače i žáky dodat, kéž jí dobrá pohoda a cíleně vytvářená atmosféra tvůrčí práce úspěšného ženského pěveckého sboru provází ještě dlouhou řadu let.

 

Božena Jíšová

nar. 8. 12. 1929

Účastnice odboje a odporu proti komunismu, politická vězenkyně. Paní Božena Jíšová žije v MČ Praha 9 od roku 1935, kdy její otec, úředník, byl převeden z Českých Budějovic do Prahy. Chodila do střížkovské školy, v r. 1945 byla jako patnáctiletá vybrána pro svůj árijský vzhled na poněmčení do Říše. Od deportace ji zachránil konec války. Během Pražského povstání se účastnila bojů o Československý rozhlas. Když jí a její kamarádce organizátoři povstání odmítli jako děvčatům vydat požadované zbraně, rozhodla se podle svých sil pečovat o raněné a bojů se účastnit alespoň tím, že obstarávala povstalcům hořlaviny, kterými vypalovali německé vojáky z úkrytů. Z hořící Staroměstské radnice pomáhala mezi padajícími dřevy zachraňovat vzácné knihy a dokumenty z radniční knihovny.  

V září 1945 nastoupila do obchodní akademie v Resslově ulici a tam také o čtyři roky později odmaturovala. Poté nastoupila jako cizojazyčná korespondentka do PZO Centrotex. Později byla zaměstnána v družstvu Znak, kde se seznámila se svým budoucím manželem panem Josefem Jíšou, bývalým partyzánem, působícím v I. čsl. partyzánské brigádě Jana Žižky, které velel příslušník Rudé armády Dajan Bajanovič Murzin. Komunistický převrat v r. 1948 a následné události přinesly oběma mladým lidem rozčarování a roztrpčení. Pochopili, že cesta, kterou s nasazením života vybojovávali, míří jinam, než po válce očekávali. Spojili se s dvěma agenty britské tajné služby, kterým poskytovali informace. V r. 1953 se stali manželi. O rok později bylo jejich spojení se SIS (M16) vyzrazeno. Následovalo zatčení a odsouzení k 10 a 12ti letům vězení za vyzvědačství a spolčování. Od plného výkonu trestu zachránila paní Jíšovou amnestie v r. 1960, kdy byla propuštěna s podmínkou. Z obavy před dalším politickým stíháním se politicky neangažovala, ale už v r. 1968 se stala členkou K 231. Ve stejném roce byla rehabilitována.

Na přelomu 60. a 70. let publikovala v emigrantských časopisech pod pseudonymem Božena Jindrová básně, které si v paměti uchovávala z dob uvěznění (politickým vězňům bylo totiž odepřeno používat tužky a papír). Nejčastěji publikovala ve Švýcarsku vydávaném emigrantském časopise MUKL. Normalizační vývoj po r. 1969 ji dostihl v r. 1974, kdy byla znovu odsouzena za angažovaný protisocialistický postoj, rehabilitace z r. 1968 byla zrušena. Plně rehabilitována byla teprve po r. 1989. V r. 2010 jí byla Ústavem pro výzkum totalitních režimů udělena cena Václava Bendy Za zásluhy v boji za svobodu a demokracii, v r. 2012 získala odznak účastníka odboje proti komunismu od ministra obrany.

Božena Jíšová vydala dvě knihy –sbírku básní Verše psané za mříží (1996) a dokumentární dílo s autentickými příběhy spoluvězeňkyň Krásná němá paní (1. vydání 2002, rozšířené 2007). MČ Praha 9 vyjadřuje obdiv její odvaze aktivně bránit hodnoty svobody a demokracie proti totalitní moci. Závěrem si připomeňme její vlastní slova: „Naše životy se pomalu stávají uzavřenou kapitolou. Věřím však, že budou patřit k těm kapitolám našich dějin, ze kterých čerpají příští generace hrdost a sebevědomí. Ze kterých čerpají sílu čelit jakékoliv době temna“.

 

RNDr. Otakar MACH

nar. 25. 3. 1934

Významný člen České obce sokolské. Rodák z Jilemnice, který cestu do Sokola našel v dětství přirozeným následováním rodičů, kteří v Sokole aktivně působili. Rodiště ovlivnilo jeho zájem také o lyžování  a vysokohorskou turistiku. Jeho život výrazně poznamenala nacistická okupace; rodina musela po  Mnichovu opustit svůj domov, který byl v zabraném území. Absolvoval  reálné  gymnázium v Jilemnici, pracoval v laboratoři III. interny na Karlově náměstí, vystudoval Přírodovědeckou fakultu – obor biochemie a mj. se věnoval  studiu retrovirů, vyvolávajících nádory a leukemie u zvířat a HIV.  Pracoval v Ústavu molekulární genetiky ČSAV a  v Ústavu hematologie krevní transfúze. Do letošního jara externě přednášel na katedře biochemie Přírodovědecké fakulty UK.

Dr. Otakar Mach, Sokol tělem i duší, se ihned po jeho obnovení v roce 1990, přihlásil za jeho člena; nejprve v Tělocvičné Jednotě Sokol Vysočany, později přešel do TJ Prosek. Vzhledem k tomu, že absolvoval cvičitelský kurz, pořádaný Sokolskou Barákovou župou, začal pracovat jako cvičitel. Kromě své cvičitelské práce vykonával také funkci náčelníka, od roku 2001 je starostou TJ Sokol Prosek.

Jeho úspěšné působení dokládají mnohé skutečnosti. Podařilo se mu např. zachovat pro tuto sokolskou tělocvičnou jednotu horskou chatu v Rokytnici nad Jizerou, o kterou málem přišla vzhledem k dříve bývalým vedením podepsané nevýhodné smlouvě. Za jeho „starostování“ se ve spolupráci s Městskou částí Praha 9 a Magistrátem hl. m. Prahy podařilo také opravit budovu prosecké sokolovny, konkrétně střechu, fasádu, získala i nové oplocení a částečně i nová okna. Dokončena byla i moderní sociální zařízení a průběžně je obnovováno a doplňováno vybavení tělocvičny nářadím a náčiním. RNDr. Otakar Mach pracoval donedávna také ve vyšších funkcích v ČOS a župě Jana Podlipného. Práci pro Sokol, jeho členy a jejich děti vykonává zdarma, bez nároku na jakoukoliv odměnu. Městská část Praha 9 věří, že dnešní symbolické ocenění důstojně vyjádří velké uznání jeho práci v sokolské tělocvičné jednotě, které si všichni nesmírně vážíme.

 

MUDr. Alena MACHOVÁ, CSc.

nar. 16. 3. 1933

Cvičitelka TJ Sokol. Rodilá Pražačka, pocházejí z evangelické rodiny. Vystudovala medicínu, jako lékařka internistka začínala v Duchcově. Jeden čas pracovala jako závodní lékařka na Dole Julia Fučíka, což s sebou přineslo i pro ženu přece jen neobvyklé fárání do dolu. S manželem se seznámila při svém vysokoškolském studiu, kdy pomáhala právě v laboratoři zmíněné III. Interny na Karlově náměstí, kde byla svěřena do jeho péče. Že ji pojal evidentně velmi důsledně, potvrzuje jejich následný manželský svazek. Mají dvě dcery, které pokračují ve šlépějích svých rodičů: jedna je lékařka, druhá bioložka. Po mateřské dovolené pracovala ve Výzkumném ústavu pro farmacii a biochemii na pracovišti v Hloubětíně na vývoji nových léků ve spolupráci s pracovníky Ústavu organické chemie a biochemie ČSAV.

Také MUDr. Alena Machová se do Sokola přihlásila za členku ihned po jeho obnovení. Jako absolventka cvičitelského kurzu v něm působí jako cvičitelka. Spolu s manželem vede v TJ Sokol Prosek cvičení rodičů s dětmi a společně pomáhají mladým cvičitelům tělocvikářům při cvičení předškolních dětí a mladšího žactva. Snaží se, aby děti byly obratné a cíleně je vedou k cvičení na nářadí. Jejich odchovanci se např. letos umístili na závodech sokolské všestrannosti, pořádaných pražskými župami, na medailových místech. Doktorka Machová pak současně ještě vede zdravotní kondiční cvičení starších žen a stará se o matriku prosecké sokolské jednoty.

MUDr. Machová se však velmi aktivně účastní také občanského života na Krocínce a na Proseku ve sdruženích občanů, majících zájem o kvalitní životní prostředí ve svém okolí. A také ona vykonává obětavou a přínosnou práci pro TJ Sokol a své spoluobčany zcela zdarma, bez nároku na odměnu.

Právem jí patří poděkování a ocenění Městské části Praha 9, které je jí dnes předáváno s přáním pevného zdraví a ještě hodně sil ve prospěch nejen členské základny TJ Sokol Prosek, ale i ostatních spoluobčanů.

 

CENA STAROSTY MČ PRAHA 9

 

První z oceněných v této kategorii dnes mezi sebou bohužel postrádáme. Z důvodu dlouhodobě naplánovaného operačního výkonu se bohužel nemohla dostavit. Velmi ji to mrzí a tak alespoň zprostředkovaně děkuje za udělenou cenu a srdečně pozdravuje všechny přítomné.

Také její osobnost si samozřejmě  připomeňme alespoň prostřednictvím několika slov.

 

Vlasta HOUDKOVÁ

nar. 6. 9. 1942

 Učitelka – elementaristka. Učitelka výjimečná a jedinečná, jak byla charakterizována v podaném návrhu. Ale k tomu se ještě vrátíme. V této profesi působí Vlasta Houdková od roku 1960. Předtím vystudovala Střední pedagogickou školu v Brandýse nad Labem, poté dostala umístěnku na Mělnicko, kde pracovala na základním stupni.  Nikdo z rodiny se kantořině nevěnoval, přesto měla od mala sen být učitelkou. „Mohou za to“ její vlastní učitelky na základní škole v Neratovicích. Podle jejích vlastních slov výborné kantorky, které zcela zásadně ovlivnily její rozhodnutí o budoucí profesi. Ve svých 18ti letech se vdala do Prahy, s manželem bydleli nejprve v Kobylisích, pak získali družstevní byt na Proseku. V roce 1970 se stává nejen občankou Prahy 9, ale také začíná učit v právě vzniklé Základní škole Novoborská, posledních šest let už jen vždy první třídu.

Během svého profesního života uvedla do světa téměř tisícovku dětí. Její jméno je pojmem již u třetí generace mnoha obyvatel Proseka. A že je skutečně výjimečná a jedinečná pro svůj laskavý, leč důsledný přístup k prvňáčkům, pro své zkušenosti, kolegialitu a skromnost, dokládá následující skutečnost: Každým rokem při zápisu dětí do prvních tříd registruje škola množství žádostí rodičů, aby jejich dítě bylo zařazeno právě k paní učitelce Houdkové. A co víc, stejně tak každá z kolegyň si přeje převzít do dalších ročníků právě její třídu. Výmluvné, že?

K zásadám paní učitelky Vlasty Houdkové patří vytvořit ve třídě takovou atmosféru, aby nejen učení nebylo mučení, ale aby se děti do školy opravdu těšily. I proto třeba každou hodinu začínají písničkou. Je třeba je zaujmout a dbát i na rovný a férový přístup ke každému jednotlivci. Jednoznačně preferuje profesionální přístup za všech okolností  a sami jsme se mohli přesvědčit, že má přirozenou a funkční autoritu, spontánně respektovanou a přijímanou.

Profese učitelky je bezpochyby krásná, ale nesmírně náročná zároveň. I po těch letech působí Vlasta Houdková klidně a vyrovnaně a děti to dobře vnímají. Je neuvěřitelné, že v září letošního roku jako stále aktivní učitelka oslavila své kulaté životní jubileum. Devátá městská část si velmi váží a oceňuje její výrazný a nezaměnitelný podíl na vzdělanosti a morálních kvalitách stovek svých občanů a dětí.

Po vzájemné dohodě si paní Vlasta Houdková ocenění převezme osobně po svém návratu z nemocnice.

 

Danuše MRKVIČKOVÁ

nar. 17. 2. 1947

 Kulturní pracovnice Divadla Gong – kulturního a vzdělávacího společenského centra. Charakterizuje ji celoživotní osobní a profesní věrnost našemu regionu a neochvějná péče o jeho kulturu, zejména v oboru amatérského a profesionálního divadla, ale i v ostatních oblastech činnosti bývalého Obvodního kulturního domu v Praze 9, dnešního vysočanského Divadla Gong – kulturního a vzdělávacího centra.

Paní Danuše Mrkvičková je rodilá Pražačka, absolventka Střední knihovnické školy se zaměřením na kulturně osvětovou činnost. Od základní školy vždy tíhla k divadlu a tak není divu, že když jí maminka, která pracovala ve Vysočanech, upozornila na skutečnost, že tady v kulturním domě přijímají do amatérského souboru 14ti až 15ti leté zájemce, dlouho neváhala a úspěšně se zapojila. Hned po maturitě nastoupila do svého prvního zaměstnání právě do Kulturního domu ve Vysočanech. V Gongu poznala i svého životního partnera Pavla Mrkvičku a dnes sem chodí na pohádky vnučka Linda. Svému prvnímu a jedinému zaměstnavateli zůstala věrná i po svém odchodu do důchodu.

Až do roku 1990 působila ve funkci metodičky zájmové umělecké činnosti. Zasazovala se o podporu, rozvoj i prezentaci uměleckých volnočasových aktivit všech oborů, nejvíce ovšem tíhla k divadlu. Byla také oporou amatérského divadelního souboru Gong; zpočátku i jako členka hereckého souboru, ale především jako organizátorka představení, přehlídek a inspirujících pracovních setkání, mnohdy na celorepublikové úrovni. Po zániku souboru Gong věnovala  svou péči se stejnou intenzitou Novému divadelnímu sdružení Post Skriptum i celé řadě dalších divadelních uskupení. Z recitačních, literárních, divadelních, výtvarných či hudebních přehlídek a soutěží, které připravovala a organizovala jak v rámci obvodu, tak celé Prahy, vzešla řada talentů, věnujících se dnes svému uměleckému oboru profesionálně a s úspěchem.  

Po roce 1990, kdy došlo k výrazným změnám struktury a koncepce činnosti Kulturního domu, se Danuše Mrkvičková věnovala především práci v nově vzniklé umělecké agentuře Gong a velkou energii věnovala přípravě a realizaci projektu Gong dětem. Ještě dnes, po odchodu do důchodu, je Danuše Mrkvičková nesmírně platným a spolehlivým pracovníkem Divadla Gong, který neváhá věnovat se jakékoliv práci, jaká je právě v daném okamžiku nejvíce potřeba. Její důsledné péče o kulturně osvětový rozvoj devítky a obětavosti vůči Divadlu Gong si městská část upřímně cení a věří, že spolu s pracovníky i návštěvníky této vysočanské kulturní scény stráví ještě řadu dalších úspěšných let.

 

Petr POKLOP

nar. 20. 8. 1971

Hlavní trenér a předseda prosecké Školy Taekwon-do Dan-Gun. Tomuto bojovému sportu se věnuje od roku 1988,  v říjnu roku 1991 založil prosecký oddíl taekwonda. Což je korejské bojové umění sebeobrany, volný překlad jeho názvu by mohl znít „Cesta rukou a nohou“. Pod jeho vedením se původní oddíl s několika desítkami členů výrazně rozrostl a patří mezi největší školy v naší republice. Najdete tu nejen dospělé cvičence, ale cvičí tady i děti od 6ti let. Vzhledem k velikosti členské základny jsou cvičenci rozděleni do různých technických i věkových skupin. Nejmladší začínají v přípravce, kde se nenásilně podle svých možností s taekwondem seznámí. Dospělí díky propracované skladbě výuky taekwonda zase mohou skládat zkoušky na černý pás během tří let. Petr Poklop všechny skupiny, včetně dětské přípravky, vede. Vlastností oddílu je, že nováčci mají bezplatné zkušební tréninky a mohou se tak nezávazně rozhodnout, zda taekwon-du nebo způsob tréninku je to, co hledali. Stará se však také  o účast dětí na zimních, jarních a letních soustředěních, připravuje je na závody a rozvíjí jejich fyzickou i duševní stránku. Od založení školy vychoval už dvě generace dětí a škola se tak stala nedílnou součástí sportovních aktivit deváté městské části.

On sám, žák Velmistra Hwang Ho Konga, je mezinárodní instruktor a nositel V. danu, což je druhý nejvyšší pás v taekwondu v ČR. Už 14. rokem je také hlavním trenérem a vedoucím střediska talentované mládeže Praha 1, kde se věnuje nejtalentovanějším dětem a juniorům z Prahy a okolí. Středisko slouží jako základna pro vstup do státní sportovní reprezentace taekwonda. V letech 2007 – 2010 působil rovněž jako zástupce šéftrenéra České sportovní reprezentace, v minulosti byl dlouholetým radním Českého svazu taekwonda a reprezentantem za ČR.

Petr Poklop, na první pohled sympatický sportovní typ, hovoří o „svém“ sportu tak, že rychle vycítíte, že zaměstnání je pro něho zároveň hlavním koníčkem. Díky jeho osobnímu přístupu, spolehlivosti a obětavosti je prosecký oddíl vyhledávaný a oblíbený a Městská část Praha 9 velmi oceňuje jeho zaujetí a přínos ke smysluplnému a aktivnímu naplňování volného času zejména mnoha dětí a mládeže.

 

V letošním roce jsou Ceny starosty Městské části Praha 9 poprvé  uděleny rovněž dvěma institucím

 Připomeňme si, že jedna z nejstarších sportovních organizací na světě – Sokol – oslavila letos 16. února 150 let od svého založení. Právě v tento den se sešli čeští vlastenci v čele s dr. Miroslavem Tyršem a založili první českou tělocvičnou organizaci na našem území. Původně to byla Tělocvičná jednota Pražská, název Sokol byl oficiálně uznán až v r. 1865. Přesto, že už v prvních stanovách byl „sokol v letu“ používán jako spolkový znak a jednotě se tak od počátku obecně říkalo. Vyvrcholení oslav letošního výročí byl počátkem července  XV. všesokolský slet, kde se sokolové představili jako moderní tělovýchovná a sportovní organizace, prezentující krásné hromadné sletové skladby, soutěže svých sportovců, sokolské umělecké soubory, pódiové skladby i další doprovodný program.

Hlavní myšlenkou činnosti Sokola byl – a tím dalece předběhl svou dobu- a je pěstování tělesné výchovy a sportu ve smyslu harmonického rozvoje osobnosti člověka a výchova k národnímu uvědomění. Nedílnou složku tvoří činnosti společenská a kulturní.

Jak se daří či dařilo sokolským jednotám ve Vysočanech a na Proseku tuto myšlenku naplňovat, o tom svědčí jak slavná historie obou jednot, tak i jejich současnost, které si zasluhují uznání a úctu nás všech. Nezbývá než si přát, aby obě sokolské jednoty, působící v naší lokalitě, zůstaly spolu s celou českou obcí sokolskou, významnou součástí naší společnosti i nadále. Protože i dnes přece platí známé sokolské heslo: „Ve zdravém těle zdravý duch“.

 

TJ SOKOL VYSOČANY

Založena byla v roce 1889 jako součást sokolské župy Barákovy. K zahájení činnosti uspořádali zakladatelé za účasti vysočanských občanů, hlásících se k sokolství, v sobotu dne 25. listopadu 1889 slavnostní ustavující schůzi. Byla to mimořádná a neobyčejná událost nejen pro členy, ale i pro vysočanské občany. S neutuchajícím nadšením si její členové budovali zázemí pro cvičební a vzdělávací aktivity – když se nepodařilo najít vhodné prostory pro vybudování tělocvičny a společenské místnosti, sokolovny, pustili se do stavby letního cvičiště. A tak ze soukromých finančních prostředků a za aktivní a nadšené práce všech členů vzniklo v druhé polovině dvacátých let minulého století „Tyršovo cvičiště“. Vysočanští bratři a sestry se účastnili všech celonárodních sokolských sletů.

Vysočanské sokolstvo se v průběhu druhé světové války výrazně podílelo na protifašistickém odboji vedeném Ústředním vedením odboje domácího (ÚVOD). Přestože nacisté Sokol rozpustili v roce 1941, neoficiálně sokolská organizace působit nepřestala. Jedním z úkolů ÚVODu vysočanským sokolům byla i péče o parašutisty skupiny Antropoid, vyslané naší londýnskou vládou spáchat atentát na říšského protektora Reinharda Hendricha v roce 1942. Za ukrývání parašutistů, za přípravu a později za schvalování atentátu mnozí z nich zaplatili životem.

Po obnovení republiky v roce 1945 se sokolská organizace znovu oficiálně konstituovala – pouze však do doby, kdy moc v Československu převzal další totalitní systém.

Činnost Sokola – tak jako vysočanské sokolské jednoty – byla obnovena až v roce 1989. Dnes je páteří vysočanské tělovýchovy a sportu, úspěšně boduje ve futsalu (žáci a muži) a oddíl mažoretek (od předškolních dívek po ženy) sklízí obdiv doma i v zahraničí.

Cenu převzal starosta TJ Sokol Vysočany pan Vratislav Kracman.

 

TJ SOKOL PROSEK

 Vznikla o dva roky později, v roce 1901, jako součást župy Barákovy. Sokolové se scházeli v hostinci „U Malých“. Jednota svou činností kulturní, sportovní a společenskou poutala značnou měrou pozornost nejen občanů Proseka, ale i okolí. Po dobu více než 35 let od svého vzniku neměla jednota vlastní tělocvičnu. Teprve v roce 1937 si mohla postavit sokolovnu. Stalo se tak přestavbou stodoly, zakoupené od místního statku., který později rozšířili o tělocvičnu. Také prosečtí sokolové se účastnili všech celonárodních sletů.

Samostatnou a zvláštní kapitolu historie prosecké sokolské jednoty tvoří období první a druhé světové války. Původní myšlenka otce sokolského hnutí Jindřicha Fügnera o tom, že sokolové jsou nejen tělesně zdatní sportovci, ale také vlastenecky a národně smýšlející lidé se v těchhle těžkých dobách vydrala opět na povrch a zařadila sokoly do čelných řad domácího odboje. Mimořádně důležitou roli pak sehráli prosečtí sokolové v době heydrichiády. V roce 1948 byla veškerá sokolská činnost zakázána a byla obnovena po teprve pádu komunistické diktatury v roce 1990. Je to nezvratný důkaz toho, že sokolská myšlenka – zejména její demokratický a sociální princip - byla neslučitelná s totalitní mocí předchozích režimů. Za posledních více než dvacet let se činnost sokolská opět mohutně rozvinula, i když v poněkud omezenější podobě – soustředila se především na tělovýchovu a sport. V této oblasti dosahuje jak prosecká sokolská jednota významných úspěchů na domácím i mezinárodním poli. Vyniká zejména v gymnastice (od předškolních dětí po dospělé). V roce 2010 vznikl v jednotě zcela nový oddíl Exploze - pohybová skupina, jejímž zaměřením je moderní mažoretkový sport: triky s twirlingovou hůlkou, taneční prvky, pár pochodových kroků a choreografie výhradně na moderní hudbu.

Cenu převzal starosta TJ Sokol Prosek pan RNDr. Otakar MACH.