Jste zde

Občané ocenění v roce 2011

PROFILY OCENĚNÝCH OBČANŮ MČ PRAHA 9 V R. 2011

(Řazeno podle abecedy)

 

Čestný občan Městské části Praha 9

PhDr. Zdeněk MAHLER, Dr.h.c.

narozen  7. 12. 1928

Spisovatel, scénárista, publicista, muzikolog, pedagog. Čtenáře, diváky a posluchače uchvacuje neobyčejným rozsahem svého vzdělání, blízký je jim svou schopností vnímat a podat i vážné situace s osobitým humorným nadhledem. Jeho umělecké působení zasahuje do mnoha kulturních oblastí. Je osobností neuvěřitelné šíře především historických a hudebních zájmů a znalostí. Široké veřejnosti je dokáže přibližovat také jako strhující vypravěč. Na setkání se Zdeňkem Mahlerem se prostě nezapomíná.

Připomeňme si, že rodák z Batelova na Vysočině po přestěhování do Úval a pak do Prahy vyrůstal ve Vysočanech, kde chodil do měšťanské školy. Poté absolvoval pražský Učitelský ústav a posléze vystudoval Filosofickou fakultu UK. Jako student působil v redakci studentského časopisu Předvoj, v padesátých letech pracoval  v Čs. rozhlase ve vzdělávací redakci, učil jako asistent na AMU, pracoval také na ministerstvu školství jako tiskový tajemník. Později byl dramaturgem a poté uměleckým vedoucím Laterny magiky a podílel se na přípravě její účasti na Expo 58 v Bruselu.Od r.1960 má svobodné povolání.

Dlouhodobě se věnuje psaní knih, divadelních her, filmových scénářů a rozhlasových i televizních her, je autorem neobyčejně četných a fundovaných studií a článků. Za trvalý přínos pro českou kulturu obdržel r. 2003 od ministra kultury resortní medaili Artis Bohemiae Amicis, v r. 2005 byl zvolen do předsednictva Masarykova demokratického hnutí. S manželkou Janou má dva syny a těší se ze sedmi vnoučat.

Obsáhlost tvorby Zdeňka Mahlera nám  pro tuto chvíli umožňuje opravdu jen dílčí připomenutí několika nejznámějších titulů bez nároku na časovou posloupnost jejich vzniku. Mnozí z nás určitě znají dokument „Katedrála o třech dějstvích“ s jasně vyargumentovaným stanoviskem ke sporu o vlastnictví svatovítské katedrály. Další známý dokumentární film „Ano, Masaryk“ zase vznikl z potřeby konečně Masaryka podstatně definovat a umožnit současníkům opřít se o hodnoty, které nám zanechal. Z ostatních dokumentů připomeňme ještě „Dvořák v Americe“, či ty o Alfonsu Muchovi a W. A. Mozartovi.

Z. Mahler se rovněž zúčastnil tvorby zahraničních filmů, např. Formanova Amadea či seriálu o dynastii Straussů pro rakouskou televizi.Z domácí filmové produkce zmiňme alespoň scénáře ke Krejčíkově Svatbě jako řemen a Božské Emě, chybět nemůže ani velmi ceněný Den sedmý, osmá noc, který natočil Evald Schorm. Jméno Z. Mahlera je spojeno i s tituly filmů Flirt pro slečnu Stříbrnou, Nebeští jezdci, aj., opomenout nemůžeme ani jeho scénář k celovečernímu filmu Lidice. Z autorských divadelních her vyberme absurdní drama Mlýn či úpravu Provazu o jednom konci. A nejeden z nás bezpochyby četl jeho knížky Hledání zlatého věku, Neohlížej se –jde za námi kůň,  Kdo svůj národ miluje, nešetří ho, Nokturno, Král a lazebnice, Indický hlavolam, NewYork a další. Závěrem ještě připomeňme autorství více než sta dílů volného cyklu Zdeněk Mahler uvádí, věnovaného vybraným osobnostem české a světové hudby.

Myšlenky a názory Zdeňka Mahlera Vás nenechají chladnými či lhostejnými, nebojí se bořit mýty ani otevřeně pojmenovat současné problémy. Do historie se podle svých slov neobrací ze staromilství, ale abychom uměli formovat svou budoucnost. Dobře ví, že lidstvo je třeba cílevědomě kultivovat a ne destabilizovat. Ne náhodou mj. uvedl: „Dějiny jsou jen jedny, a i když může existovat tisíc výkladů, nakonec rozeznáme něco jako podružné a něco jako podstatné.To se týká třeba i morálky, ale neokoralý člověk cítí, co se sluší a co ne“. Jeho apel, že morálka je něco víc, než virtuální pojem, je snad nejvýstižnějším mementem pro nás všechny.

 

Cena Městské části Praha 9

 

Libuše HAVELKOVÁ

narozena 11. 5. 1924

Herečka. Zasloužilá členka pražského Národního divadla, v němž působila 30 let. Je rodačkou z Českých Budějovic, kterou zájem o herectví přivedl do Prahy v r. 1942 na Státní konzervatoř. Po jejím uzavření za německé okupace byla nasazena na práci v Německu, konzervatoř však absolvovala hned po osvobození a vzdělání si doplnila ještě na DAMU. Stála rovněž u zrodu studentského divadla Disk. Byla v angažmá v Ostravě, následně v Divadle E. F. Buriana a v r. 1960 se stala členkou ND, kde působila až do svého odchodu do důchodu v r. 1990, poté pak na naší první scéně ještě pohostinsky vystupovala. Pedagogicky působila již od r. 1952 na DAMU a pak se věnovala studentům na pražské konzervatoři.

Má na svém kontě řadu výrazných divadelních a filmových rolí, stejně jako postav v mnoha televizních pořadech a hlavně v pohádkách. Za všechny si z klasického repertoáru v činohře ND připomeňme alespoň Kordulu ze Strakonického dudáka, Kláskovou z Lucerny či Hlubinovou v Měsíci nad řekou. Debut před filmovou kamerou absolvovala drobnou rolí ve Výletu pana Broučka do zlatých časů a především v dramatu Robinsonka. Zavzpomínat můžeme např. také na filmy Starci na chmelu,Ostře sledované vlaky, Poslední růže od Casanovy, Noc nevěsty. Za všechny televizní role nesmí v našem nutně omezeném výčtu chybět Tajemství proutěného košíku, seriál My všichni školou povinní a Kouzelná školka, kterou několik let uváděla.

Právě v posledních letech působila hlavně v pořadech pro nejmenší. „K dětem jsem měla vždycky vřelý a upřímný vztah. Jsou to duše čisté, ničím nezkažené, proto je nutné jim předávat to nejlepší z nás“, řekla umělkyně, která je diváky a posluchači obdivována nejen pro skvělé herecké umění, ale také svou lidskou moudrost. Sama je maminkou dcery Daniely a syna Ondřeje, známého herce, zpěváka a muzikanta. Od dětí má čtyři vnoučata, která zdědila podle jejích slov hudební talent po svém dědečkovi, skladateli Svatopluku Havelkovi, který byl jejím manželem.

Závěrem ještě dodejme, že v Praze 9 bydlí paní Havelková od r. 1960. Že je pozornou pozorovatelkou proměň ve svém okolí a propagátorkou místních kulturních památek a zajímavých vycházek. V průběhu let také spolupracovala s Odborem kultury deváté Městské části na nejrůznějších akcích, které obohacovala právě svou osobní účastí a svébytným  přínosem své vzácné osobnosti. A protože už několik let trápí Libuši Havelkovou těžké zdravotní obtíže, přejeme milované herečce, aby si co nejdéle zachovala svůj optimismus, aby byla pořád ráda na světě a podle svého přání nikdy nebyla zcela odkázána na pomoc druhých.

Aby jí zkrátka zůstal ten její potřebný smysl života.

 

Doc. dr. Ing. arch. Otakar KUČA

narozen 13. 10. 1927

Architekt a designer. Narodil se v Ostravě, v roce 1953 dokončil Fakultu architektury ČVUT v Praze. Na ní také dosáhl kandidatury technických věd – obor krajinářská architektura. Docenturu a doktorát pak získal na Technické univerzitě v Západním Berlíně. Po ukončení ČVUT tam pracoval jako asistent, později jako výzkumník ve Výzkumném ústavu výstavby a architektury v Praze. V roce 1973 přešel do firmy SÚRPMO jako projektant, od r. 1992 působí jako architekt a designer ve svobodném povolání. Externě vyučuje na AVU a UMPRUM, je členem Velké rady IFLA – Mezinárodní federace architektů krajinářů. Měl samostatné výstavy v zahraničí, kde se zúčastnil také přehlídek čs. architektury a umění, je spoluautorem několika odborných publikací .

Jeho dílo představují četné renovace areálů, zahrad a partů, design fontán, kaskád, mříží, treláží a vrat v rámci vlastních realizací. Má dva syny a dceru, která se rovněž vydala na dráhu architektky a šest vnoučat. Jeho největší zálibou, logicky zjevně související s profesí, je fotografování.

S Prahou 9 je zásadně a trvale spojen prostřednictvím originálního Parku Přátelství na Proseku, budovaného při výstavbě tehdy nové obytné čtvrti v 70. letech minulého století na severu Prahy. Právě Otakar Kuča je autorem návrhu jeho původní podoby. Park uprostřed nově budovaného sídliště koncipoval v duchu anglických krajinářských parků, jehož hlavním motivem jsou unikátní vodní kaskády, fontány, rybníčky, potoky. Soustava vodních ploch a vodotečí měla délku 400 metrů. Vlastní realizace probíhala v letech 1976 – 1983.

Později se podílel i na jeho úspěšné revitalizaci. Sám arch. Kuča vzpomíná, „že při navrhování struktury cest si bedlivě všímal, kudy vedou cestičky, takové prsty k zastávkám MHD, a na tom založil celou koncepci parku“. Rekonstrukce zahrnovala rozsáhlou opravu stávajícího vodního systému, včetně demolice betonového koryta v havarijním stavu a obměnu strojního zařízení čerpací stanice.Vytvořeny byly i odpočinkové a relaxační prvky, které v propojení s umístěním malé divadelní scény a obnovou vodoteče, později i zelených ploch, vytvořily základní předpoklad pro maximální využití celé plochy parku všemi věkovými kategoriemi. Předpoklad, který je dnes a věříme, že i v budoucnosti, plně naplňován. Přístup a tvůrčí pojetí Parku Přátelství arch. Kučou oceňují nejen místní obyvatelé, ale i četní Pražané z ostatních městských částí, ale i  mimopražští návštěvníci.

 

MUDr. František NERADÍLEK

narozen 23. 3. 1939

Lékař, odborník v oboru rehabilitace a léčby bolesti. Pochází z rodiny praktického lékaře, který působil v Přerově na Moravě. Medicínu vystudoval na lékařské fakultě UK v Hradci Králové jako posluchač Vojenského lékařského výzkumného a doškolovacího ústavu Jana E. Purkyně. Po promoci v r. 1962  absolvoval  dvouleté postgraduální  školení v Ústřední vojenské nemocnici v Praze, poté, až do r. l974, působil jako vojenský útvarový lékař. Vzhledem k postojům v r.1968 i neskrývané křesťanské orientaci  byl  propuštěn do zálohy v r. 1974. Po propuštění z armády byl shodou šťastných okolností přijat jako lékař na rehabilitační oddělení  nemocnice ve Vysočanech v Praze 9. Od  počátku rehabilitační praxe věnoval pozornost chronické bolesti, která neměla dostatečný prostor na tehdejší akademické půdě.V r.1984  byl jmenován  primářem rehabilitačního oddělení. Koncem r.1988 se podařilo vytvořit ve spolupráci s Fyziologickým ústavem České akademie věd  v prostorách proseckého rehabilitačního odděl. laboratoř pro výzkum stresu a chronické bolesti. Po rozpadu OÚNZ Praha 9 však laboratoř ukončila činnost. Na  Proseku vzniklo samostatné pracoviště rehabilitace a léčby bolesti s výukovou bází Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví  pro obor léčby chronické bolesti.  Koncepce pracoviště se stala základem pro nově zakládané jednotky léčby bolesti u nás.

Významné publikační a organizační aktivity Fr. Neradílka vedly po listopadu l989  k jeho zvolení do funkce předsedy nově vzniklé samostatné Společnosti pro studium a léčbu bolesti ČLS JEP (SSLB) , v níž  působil  po dvě čtyřletá  období a  podílel se na vytvoření  sítě pracovišť léčby bolesti v ČR a vzniku  dnešní  katedry léčby bolesti a paliativní medicíny IPVZ, jejímž příslušníkem je dosud. Po dobu předsednictví SSLB  se účastnil práce celosvětové  společnosti  pro léčbu bolesti a měl podíl na založení federace jejích evropských sekcí. Na svém kontě má desítky odborných přednášek u nás i ve světě, je autorem řady publikací domácích i zahraničních a ve výčtu jeho aktivit bychom mohli ještě dlouho pokračovat.

Fr. Neradílek má dceru lékařku a syna právníka, jako lékařka pracovala i jeho manželka. Má pět vnoučat a také nejstarší vnučka začíná letos studovat medicínu. V rodné obci Prusinovice u Holešova stále udržuje rodovou rolnickou usedlost, je tu členem KDÚ - ČSL, mysliveckého sdružení a  zemědělského družstva. K jeho  koníčkům patří  malování, účastnil se několika skupinových i samostatných výstav, dále hra na klavír a sběratelství. V současnosti je pracujícím důchodcem, působícím, ke spokojenosti pacientů, stále jako vedoucí poradny pro léčbu bolesti na Poliklinice Prosek.

 

Cena starosty Městské části Praha 9

Martina DRIJVEROVÁ

narozena 10. 7. 1951

Prozaička, spisovatelka knih pro děti a mládež, autorka televizních pořadů, rozhlasových her, seriálů, audiokazet a divadelních her. Narodila se moravské matce a holandskému otci. Ten jí umožnil (po maturitě v r.1968) studium Dějin umění na pařížské Sorbonně. Po návratu studovala na pražské FAMU (katedra produkce) a přivydělávala si překlady. Protože se jí překládané pohádky nelíbily, rozhodla se pro vlastní tvorbu.

Po studiích vyučovala francouzštinu, tlumočila a překládala. Šest let pracovala jako redaktorka v dětské redakci Čs. rozhlasu, průběžně přispívala do dětských časopisů. Spisovatelkou z povolání se stala v r.1987.

Třicet osm let žije s manželem Janem Otčenáškem, režisérem, dramaturgem a scénáristou. Má dvě děti: dceru Martinu (absolventku PřF UK v oborech toxikologie a imunologie), která se věnuje popularizaci vědy – tedy také píše - a  syna Vojtěcha, výtvarníka (absolventa oborů užitá grafika a restaurování), který kromě volné tvorby ilustruje některé její knihy.

K zájmům Martiny Drijverové patří (kromě četby): návštěvy památek a kulturních akcí, pěstování bio ovoce a zeleniny, vaření a vytváření vlastních receptů. Nejvíc si váží svého harmonického rodinného života.

Píše pro děti a mládež - od 3 do 18 let. Její texty obsahují osobitý humor, je přesvědčena, že s úsměvem a dobrou myslí lze v životě vzdorovat v podstatě všemu. Prvotinou M. Drijverové je knížka Táta k příštím Vánocům, z dalších titulů připomeňme důležitý Domov pro Marťany (pro děti o Downově syndromu), dále např. Sísa Kyselá, České pověsti pro malé děti, České dějiny očima psa, Příroda pro nejmenší, Zlobilky aj.

Do konce tohoto roku vyjdou její knihy Lásky českých spisovatelů 19.století a Malé věci, velké věci (o rozvodu a Williamsově syndromu), určené teenagerům (i dospělým).

Šedesát knih Martiny Drijverové vzniklo v Praze na Střížkově, kde již 27 let bydlí. Váží si klidu v této obci, vzrostlých stromů, chráněného území Prosecké skály a zejména přátelské atmosféry malé čtvrti, kde se všichni víceméně znají. Praha 9 je pro ni skutečný domov a inspirace.

 

Soňa HOLUBOVÁ

narozena 28. 7. 1935

Sportovkyně, bývalá reprezentantka ve volejbalu, mistryně sportu. Mimochodem, letos si připomínáme 90 let existence českého volejbalu, jednoho z nejoblíbenějších sportů u nás. Nesmazatelný podíl na jeho skvělých výsledcích v průběhu let má také Soňa Holubová.

Ta po válce a obnovení činnosti Sokola Vysočany začala právě do Sokola chodit a ve svých 14ti letech se pod vedením trenérky Milady Jozové začala na vysočanském Tyršově cvičišti věnovat lehké atletice. Byla držitelkou dorosteneckých rekordů v trojboji a ve vrzích diskem, koulí a oštěpem. Talentovaná sportovkyně však závodně hrála také basket a házenou a při Sportovních hrách mládeže vypomáhala školnímu družstvu ve volejbalu. V roce 1953 přišla na doporučení volejbalisty Spartaku ČKD Stalingrad Slávy Květa do družstva žen Spartaku Avia Čakovice, trénovaného legendou vysočanského volejbalu internacionálem dr. Josefem Češpivou. Pod jeho vlivem a díky výborné partě volejbalistek tak bylo o volbě jejího sportovního zaměření definitivně rozhodnuto. Smečařka ligového čakovického družstva a poté Spartaku ČKD Stalingrad, resp. ČKD Praha, poté se změněným názvem Bohemians Praha, působila v reprezentačním volejbalovém družstvu Československa permanentně v letech 1955 – 1964. S národním mužstvem získala v roce 1955 na mistrovství Evropy v Bukurešti zlatou medaili, v roce 1958 na stejném turnaji v Praze stříbrnou medaili a v roce 1960 na mistrovství světa v Brazílii medaili bronzovou. Významně se tak prostřednictvím svých sportovních výkonů, byť na ryze amatérské bázi, zasloužila o naši státní i lokální propagaci.

Soňa Holubová po vystudování střední ekonomické školy nastoupila jako úřednice ČKD Praha, závod Elektrotechnika, kde pracovala až do důchodu. Je maminkou dvou dcer, z nichž mladší úspěšně navázala na její sportovní dráhu. Má čtyři vnoučata a také dvě pravnoučata. Právě s nimi dnes moc ráda tráví čas na chaloupce, kterou mají s manželem, také sportovcem, už třicet let v Českém ráji. Ve Vysočanech však rovněž trvale bydlí, takže s devítkou doslova spojila svůj osobní i sportovní život. Že je v něm důslednou vyznavačkou zásad fair play už ani nemusíme dodávat

 

Vlasta KŘIŠŤANOVÁ

narozena 13. 2. 1962

Cvičitelka a organizátorka volnočasových aktivit. Pravda, poněkud neobvyklá, až krkolomná charakteristika, ale posuďte sami. Její obdivuhodné působení v lokalitě Prosek se dotýká především zdravého a smysluplného vývoje dětí a jejich prostřednictvím se jí daří sbližovat a aktivovat také rodiče. Skromným, nezištným, obětavým a lidským přístupem dosahuje běžně nevídaného stmelování sídlištní prosecké komunity. Neokázale a s minimálními prostředky.

Více než 20 let vede v tělocvičně SK Prosek cvičení předškolních dětí a cvičení matek s nejmenšími dětmi. Každá hodina je zajímavě připravena, stále se objevují jiné prvky, používají různé pomůcky a nářadí. Typický pro ni je citlivý přístup k méně šikovným dětem, které si na větší kolektiv musejí teprve zvyknout. Pro malá děcka zařazuje např. i velmi oblíbené pohybové hry s říkankami, v jejích hodinách je přátelská nálada a rozhodně nechybí humor. Cvičí samozřejmě ve svém volném čase, velmi profesionálně a zkušeně. Průběžně absolvuje různá školení, aby mohla dětem nabízet stále něco nového.Důležité je, že poplatek za cvičení je nízký a bez problému na něj dosáhnou i vícečetné rodiny s omezeným rozpočtem. Nezřídka také maminky během docházení na cvičení začnou paní Vlastě pomáhat a samy se stanou cvičitelkami.

V průběhu let kolem sebe paní Křišťanová shromáždila skupinu spolupracovníků a společně pořádají pro děti ještě další volnočasové akce. Připomeňme mj. třeba každoroční karneval, lampionový průvod nebo Mikulášskou. Nechybějí víkendové pobyty, letní tábor, pobyt na sněhu pro lyžaře i nelyžaře, závody na saních, na jaře na kolech a vozítkách všeho druhu na kopečku na proseckém sídlišti.

Při všech aktivitách se seznamují maminky i celé rodiny a děti nacházejí kamarády, poznávají, jak se dá smysluplně trávit volný čas, formují se jejich vzájemné vztahy. Společné zážitky spolehlivě stírají obvyklou anonymitu městských sídlišť. Paní Křišťanovou, mámu tří synů, zaměstnanou jako školnice v Základní škole Novoborská, místní dobře znají.Díky jejímu osobnímu zaujetí, spolehlivosti a přístupu k dětem i dospělým. V rámci svých možností patří bezpochyby k výjimečným osobnostem, které naše společnost zejména v současnosti tolik potřebuje.

 

Petr KMENTA

Narozen 20. 11. 1951

Policista. U Městské policie hlavního města Prahy pracuje od roku 1993. A od r. 1995 plní vrchní komisař Petr Kmenta úkoly výkonu služby v naší lokalitě, v současnosti konkrétně jako zástupce ředitele Obvodního ředitelství MP Praha 9. A pokud máte možnost strávit s ním určitý čas na pracovišti, dobře pochopíte, proč zdůrazňuje význam komunikace a vztah se spolupracovníky. Jak sám říká, vždy si zakládal na tom, že dobře vychází s podřízenými. V žádném případě není příznivcem samoúčelné buzerace, při řešení jakéhokoliv problému se cíleně snaží vžít do situace dotyčného jedince, nejprve jakoby také z jeho pohledu zhodnotit celkovou situaci a teprve potom se rozhodnout. Zastává názor, že nejdůležitější je kolegiální atmosféra a správná parta. Mají nelehkou profesi, v níž se bez jistoty spolehnout se jeden na druhého prostě neobejdete.

Petr Kmenta pochází z Telče, kde maturoval na gymnáziu. Po maturitě absolvoval roční nástavbové studium počítačové techniky v Brně,  poté nastoupil základní vojenskou službu.Po jejím ukončení zůstal v armádě u letectva, kde v Klecanech zastával funkci technika do r. 1992. V následujícím roce, jak už víme, přechází do služeb Městské policie s vědomím, že podobně jako v armádě jde o zajišťování státní služby, v níž se jako technický typ také může dobře uplatnit. Postupoval takříkajíc od píky, prošel základními funkcemi, strážníkem počínaje. Svou odborností a přístupem byl vždy příkladem pro ostatní.

Každoročně ho můžete potkat na Folkovém Podviní, jehož je jako příznivce folku a country pravidelným návštěvníkem. Sám hraje na kytaru,umí i na bicí. A také rád vaří, nejlépe pro větší skupiny. Má dva syny, 13ti letého vnuka Adama, který v prvním pořadu Česko Slovensko hledá talent při svém vystoupení osobitě „vystřihl“ Michaela Jacksona. A také jedna a půl letou vnučku, která se narodila ve stejném datu jako on. Má i sympatický smysl pro humor a je skvělý vypravěč, který se nedá dlouho pobízet k přiblížení různých kuriózních historek z repertoáru hříšných lidiček městské části deváté. A když konstatuje, že Praha 9 je relativně klidnou částí metropole, máte jistotu, že na tom má on osobně nemalý podíl.

 

Jan SCHÜTZ

narozen 6. 9. 1949

Policista. Další představitel této náročné profese Jan Schütz se narodil v Jablonci nad Nisou, po čase se vrátil s rodiči do Prahy, kde žil až  do r. 1972. Snaha získat pro rodinu byt ho posléze přivedla na Šumavu. Do prostředí, které mu je blízké, protože původně chtěl být lesníkem. Pracoval u Vojenských lesů Sušice, byl  řidičem u Lesní správy Křemelná. Osm tady prožitých let a blízký vztah k přírodě ho nutně ovlivnily a tak mu logicky není lhostejná ani dnešní situace, kdy se zaujetím a hlavně potřebnými znalostmi sleduje vývoj a postupy všech zainteresovaných na „boji“ s kúrovcem.

Pak se opět se vrací do Prahy, kde je zaměstnaný u stavebního podniku, zase jako řidič, byt však nakonec získává v Benátkách nad Jizerou, kde žije dosud. Po listopadu 1989 se rozhodl změnit profesi.Po určitém mezidobí nastoupil v roce1993 u Městské policie hlavního města Prahy. Zareagoval na její nábor, absolvoval přípravné zkoušky, poté různé kurzy.Od roku 1995 plní úkoly výkonu služby na území deváté městské části. Do své současné funkce zástupce Obvodního ředitelství MP Praha 9 pro výkon služby okrskářů prošel rovněž  postupně v různých funkcích.

K jeho koníčkům patří motorismus, rybaření a práce se dřevem.Vyrábí dokonce nábytek. To poté, když se spojili se sousedem a v panelovém domě využili volnou místnost pro svou dílnu. Jan Schütz má dvě dcery a také on je pyšný děda vnuků Honzy a Filipa.

Podobně jako jeho dnes  již oceněný kolega vyznává kolegiální a přátelské vztahy, podobně s ním má na svém kontě řadu přesčasových hodin bez nároku na odměnu. A oba mají zásadní podíl na tom, že se na obvodě Prahy 9 podařilo vybudovat bezesporu výkonnou bezpečnostní složku.