Jste zde

Dernisáž: Rasmus Søndergaard Johannsen: Lineated Luminary

Pragovka Gallery Entry Vás srdečně zve na dernisáž výstavy dánského umělce Rasmuse Søndergaarda Johannsena: Lineated Luminary v pátek 20. 7. od 18:00. Současně bude probíhat i dernisáž výstavy Avšak když nastala noc, změnil se zármutek v radost v Pragovka Gallery Rear v rámci akce 2 dny s ateliérem Performance Jiřího Kovandy. Rasmus Søndergaard Johannsen: Lineated Luminary / kurátorka: Lucie Nováčková // Pragovka Gallery Entry Lineated Luminary je série nástěnných tapiserií utkaných z vlastnoručně nasbíraných a zpracovaných kopřivových vláken. Následně Rasmus na tapiserie nanáší fotocitlivou emulzi, která pak reaguje na UV záření měsíce v úplňku. Důležitým místem pro celý projekt je městský park Humboldthain v Berlíně, kde Rasmus kopřivy sbírá a kde také probíhá proces nasvícení. Jakkoli Rasmusův projekt působí romanticky, Rasmus vědomě pracuje s čirými technologickými podmínkami a omezeními jako základními kameny projektu a vytváří tak svébytné umělecké dílo, které si v žádném případě nezaslouží přídomek "soft art", kterým se textilní umělecká díla často označují. 

 

Pragovka Gallery Entry cordially invites you to the finissage of exhibition of the Danish artist Rasmus Søndergaard Johannsen: Lineated Luminary on Friday 20th of July at 18:00. At the same time, there will be another finissage of exhibition Avšak když nastala noc, změnil se zármutek v radost (But when the night came the grief changed in joy) as s last part of two days event 2 dny s ateliérem Performance Jiřího Kovandy which takes place at Pragovka Gallery Rear. Rasmus Søndergaard Johannsen: Lineated Luminary / Curator: Lucie Nováčková // Pragovka Gallery Entry Lineated Luminary is a series of wall tapestries woven from hand-picked and processed nettle fibers. The tapestry is coated by Rasmus with a photosensitive emulsion, which then responds to full moon UV light. An important place for the whole project is the Humboldthain city park in Berlin, where Rasmus collects nettles and where the lighting process carries out. Although Rasmus's project may seem romantic, Rasmus is consciously working with clear technological conditions and limitations as the cornerstones of the project, creating a distinctive art work, which in no case deserves the epithet "soft art", that often refers to textile artwork.

Více informací na: https://www.facebook.com/events/1964072977039255/

2

VÝSTAVA / EXHIBITION

 

Rasmus Søndergaard Johannsen

Lineated Luminary

 

PRAGOVKA GALLERY ENTRY

19 / 6 / 2018 18:00 – VERNISÁŽ

20 / 6 / 2018 - 20 / 7 / 2018 VÝSTAVA

 

Pozice tradičních textilních řemeslných disciplín na současné české umělecké scéně je více než složitá: Obstojí v rámci postinternetových instalací jako poukázání na technologický základ využitím jeho poetičnosti, konceptuální umění je trpí pouze jako ohlédnutí za textilními instalacemi například Zorky Ságlové, v posledních letech se uskutečnilo několik výstav využívajících, nebo přímo se zaměřující na médium textilu (Nejlepší krejčí ve městě, Když se textil stává formou, za zmínku stojí také projekt Osmička v Humpolci a jemu předcházející výstava v OGV Vysočina), i ty se však ryze řemeslnému zpracování tapiserií spíše vyhýbají.

 Johannsenův momentální novoromantický přístup může být chápán jako reakce na fyzické ocitnutí se v současném sekularizovaném světě, který ale zároveň zažívá obrodu zájmu o tradice či spirituální systémy. Moderní evropské myšlení přetavuje mýty vlastní historie, mýty i globální vlivy. Samotná přináležitost umělce k místu tvorby se stává tématem, stejně jako reflexe ekologických i historických aspektů. V rámci vědomí přináležitosti k místu, jeho specifikám i historii, se důležitost samotného procesu výroby textilie, její tkaní, výroba nití, které si spřádá sám, z koudele získané z kopřiv nasbíraných v Berlínském parku Humbolthain , těsně souvisejícím s jeho ateliérem, stává významotvornou. Johannsen zachází ještě dál: po několikaměsíční jemné, automatizované práci ručního tkaní se do parku znovu vrací jako na místo činu, textilii prokrývá světlocitlivou emulzí, zanechává ji za měsíčné úplňkové noci na místě sběru kopřiv, aby měsíční světlo vykreslilo obrazce kopřiv (nebo čehokoliv jiného) zakrývajících draperii. Tato jemná neviditelná síla, jako by ale byla v procesu přítomna od samého začátku: Johannsen ji jen za pomoci cyanotypie znovu vynáší na světlo, jakkoliv se draperie jeví temná. Kopřivy, vyrůstající na ruinách Berlína, zbouraného na konci druhé světové války, jakoby v Johannsenově chápání byly nositely starého světa, transformovaného do žahavých lodyh, s nimiž se musí tak či onak vypořádat.

Souběžně přítomný jistý minimalismus, návaznost na textilní umění 60 let jakoby jaksi nestačilo- celá instalace, včetně příběhu se v Johannsenově podání jeví jako uvěřitelná a v zrcadle již zmiňované pozice textilu v Čechách nás nutí si znovu klást  již tisíckrát položené otázky, proč jsou podobné projekty často kladeny na okraj umění? Stojí za tím přílišná časová náročnost? Nebo stále v Čechách přetrvává pocit zneužití textilních technologií v umění minulým režimem? Nebo za to naší současné postinternetové generaci už prostě nestojí a nadále budeme využívat pouze jejich esenciální princip jako metaforu, kterou už v sobě dávno, ze své podstaty zahrnuty mají a necháme je pouze odkazovat na sebe samé, až jejich podstata bude tak zprofanovaná, že nezbyde než hledat něco dalšího, co lze zneužít?

Rasmus nezneužívá. Pokorně přistupuje (nutno zmínit, že jako součást  postintenetové generace- viz výstava Times New Romantic, 2014) k prastarému rukodělnému principu a dodává mu další dimenze, aby došel k jedinečnému vizuálnímu i metafyzickému tvaru. Pracuje s ambivalencí: Jakkoliv se jeho přístup jeví romanticky, je založen na prostých, technologicky daných důvodech.  Rozměry jeho tapiserií jsou dány principiálně, vycházejí z číselných možností. Nikdy předtím nepracoval se čtvercem, v němž nehledá jinou podmíněnost než logiku čísel. Práce za úplňkové noci, jakkoliv se jeví romanticky, je determinována samotnou technologií cyanotypie. Tato ambivalence na první pohled romantického a střízlivě analytického přístupu jakoby zároveň posouvala celý projekt Lineated Luminary o mnoho dále a hlouběji k samotné podstatě věci.

 

Rasmus Søndergaard Johannsen ( *1982) Původně studoval fotografii v Kodani,  a  semestr strávil na Cooper Union School of Art v New Yorku, v roce 2017 získal Grand Prix JCE  a Preis der Darmstadter Sezzesion 2017.  Jeho raná tvorba zahrnovala objekty, 16 mm filmy, stroje a text.  Současné textilní technologii se věnuje poslední dva roky. V současnosti se pohybuje mezi Prahou, Berlínem a Dánskem.

 

 

 

___________________________________________________________________________________________________

 

PRAGOVKA GALLERY ENTRY Kolbenova 923/34 190 00 Praha 9             

Metro B - Kolbenova, Tramvaj č. 16 - Poštovská - Otevřeno: út - st: 16:00-20:00, pá - so: 14:00-18:00.

VÝSTAVA / EXHIBITION

 

Rasmus Søndergaard Johannsen

Lineated Luminary

 

PRAGOVKA GALLERY REAR

19 / 6 / 2018 18:00 – OPENING

20 / 6 / 2018 - 20 / 7 / 2018 EXHIBITION

 

The position of traditional textile craft disciplines on the contemporary Czech art scene is more than complicated: In postinternet installations, as a point of reference on the technological basis, the conceptual art suffers only as a look back at textile installations such as Zorka Ságlová, in recent years several exhibitions (The best tailor in the city, When the textile becomes a form, it is also worth mentioning the project The eighth in Humpolec and the previous exhibition in OGV Vysočina), but even those mentioned art pieces avoid the purely craftsmanship of tapestries.

 Johannsen's current new-romance approach can be seen as a reaction to a physical occurrence in a contemporary secularized world that is also experiencing a revival of interest in tradition or spiritual systems. Modern European thinking re-creates the myths of its own history, myths and global influences. The artist's own attractiveness to the place of work is becoming a topic, as well as the reflection of ecological and historical aspects. In the context of awareness of the place, its specifics and its history, the importance of the fabrication process itself, its weaving, the production of yarn that he spins himself, from the yarn obtained from the nettle harvested in Berlin's Humbolthain park, closely related to its studio, becomes significant. Johannsen goes even further: after a few months of fine, automated manual weaving, he returns to the park again like to the crime scene, blotting the textile with a light-sensitive emulsion, leaving it behind the moonlight full moon at the site of nettle harvesting to make the moonlight render the nettle shapes (or whatever) covering the drapery. This gentle invisible force, as though it were present in the process from the very beginning: Johannsen reinserted it with the cyanotype again, even though the drapery appears dark. The hoarfrosts, growing up on the ruins of Berlin, demolished at the end of World War II, as if in Johannsen's understanding were the wearers of an old world transformed into glowing stems with which he must deal with it no metter how.

Simultaneously, there was a certain minimalism, the connection to the textile art of 60´s seemed to be inadequate - the whole installation, including the story, appears in Johannsen's submission as believable, and in the mirror of the already mentioned textile position in the Czech Republic, we are forced to ask ourselves thousands of questions, why are similar projects often put on the edge of art? Is it too time consuming? Or is there still a perception of the abuse of textile technologies in art by the past regime in Czech? Or, our current post-internet generation simply not worth it, and we will continue to use only their essential principles as a metaphor that they have long ago included, and let them only refer to oneself, when their substance is so profaned that there won´t be anything left then than looking for something else that can be exploited?

Rasmus does not abuse. His approach is humble (it must be mentioned that as part of a postintenet generation - see Times New Romantic, 2014) to an ancient handcrafted principle and adds another dimension to a unique visual and metaphysical shape. He works with ambivalence: Whatever his approach seems to be romantic, it is based on simple, technologically stated reasons. Dimensions of his tapestries are given in principle, based on numerical options. He had never worked with a square in which he was looking for no conditionality other than logic of numbers. To work during the full moon, however romantic it seems, is determined by cyanotype technology itself. This ambivalence, at first sight of the romantic and soberly analytical approach, has shifted the entire Lineated Luminary project much further and deeper into the very essence of the matter.

 

Rasmus Søndergaard Johannsen (* 1982) studied photography in Copenhagen and spent a semester at the Cooper Union School of Art in New York, he won the Grand Prix JCE and the Preis der Darmstadter Sezzesion in 2017. His early works included objects, 16 mm films, machines and text. Currently he has used textile technology for past two years. Currently, he lives between Prague, Berlin and Denmark.

 

 

 

 

___________________________________________________________________________________________________

 

PRAGOVKA GALLERY ENTRY Kolbenova 923/34 190 00 Praha 9             

Metro B - Kolbenova, Tram n. 16- Poštovská - Open: tue - thu: 16:00-20:00, fra - sat: 14:00-18:00.

 

Související dokumenty